18mesíční dítě nechce samo spát

Náš 18 měsíční syn spí od 9 měsíců sám v pokojíčku krásně i celou noc. Poslední dobou ale máme velký problém s uspáváním, syn pláče a nechce usínat, usne jen, když jsem u něj a držím ho za ruku. Nevím, co je správně, zda ho nechávat vyplakat nebo ho rozmazlovat uspáváním.

Dobrý večer.

Máme syna, kterému je 18 měsíců. Od 9 měsíců spí sám v pokojíčku a od té doby spinká krásně celou noc. Do nedávna to fungovalo tak, že jsme ho dali do postýlky a odcházeli. Syn si chvilku pohrával v postýlce a za chvilku usnul. V létě jsme byli na dovolené a i tam to fungovalo stejně. Měli jsme videochůvičku a sledovali ho. Když jsem se ho třeba někde na návštěvě snažila uspat, dělal blbosti a až když jsem to vzdala a odešla, usnul. Přišlo mi, že chce svůj klid. Před 14 dny jsme šli s manželem do kina, syna jsme dali klasicky spát, usnul,ale asi po půlhodině se probudil a plakal, sestra tam šla a uspala ho tím, že ho držela za ruku. Od té doby máme velký problém s uspáváním, jak večer, tak po obědě. Syn pláče. Mysleli jsme, že to zkouší a nechali ho plakat, vždy po nějaké době ( např.15 min) jdeme za ním, vrátíme mu peřinu, dudlík a polštář ( vzteky to vyhazuje z postýlky), řekneme mu aby se nebál, že jdeme jen do obýváku a odcházíme. Řev řev a řev, takhle třeba třikrát čtyřikrát. Když vidím, že je už je chudák hotový, dám mu ruku a do chvilku usne. Někdy na něm vidím jak má strach a silou otvírá oči....Mám první dítě a nevím co je správné. Nechci ho 2x denně hodinu, hodinu a půl uspávat, ale také nechci, aby se třeba cítil opuštěný a měl z toho nějaké "trauma". Je mnoho názorů, někdo říká vyřvat (ale když vidím, jak se hodinu trápí a pak mě křečovitě drží, nevím, zda je to opravdu správná cesta), ale názor, že má dítě např. spát s rodiči také nesdílím. Kamarádka mi řekla, že ho mám dávat spát, až když je úplně unavený, třeba v 22 hodin, ale myslím že by měl mít svůj režim. Dokážete mi poradit, co nejlepší? Je mi jasné, že každé dítě je jiné, ale určitě máte víc zkušeností než já. Mnohokrát děkuji, N.

Dobrý den N.,

děkujeme za důvěru se kterou se obracíte na poradnu Akademie rodičovství. Téma spánku a uspávání řeší mnoho rodičů a často. Zkusím vám trochu přiblížit vývojové období vašeho syna.
Osobně se totiž domnívám, že syn se posunul v rámci svého vývoje do dalšího období. Ke konci kojeneckého období dochází k uvědomování vlastní identity a integrity. Začíná se projevovat separační úzkost (z odloučení) a strach z cizích lidí. Jedná se o období důležité pro psychický vývoj (v oblasti emocí, sebepojetí, sebedůvěry,...), přičemž pro správný vývoj je nejdůležitější zabezpečit dítěti základní potřeby - potřebu jistoty a bezpečí (vřelé, laskavé a stálé sociální prostředí).
Z tohoto důvodu je, nechat jej vyplakat, velmi nefunkční pro zdravý vývoj. Obecně již víme, že vyplakání dětí není nikdy vhodné (děti v kojeneckých ústavech také nepláčou, ale není to tím, že by byly "hodné", jen vzdaly některé své potřeby a v budoucím životě se s tím budou muset poprat).
Když bychom rozdělili život dítěte na 3 části - jako je těhotenství rozdělováno na trimestry. Tak klíčová část je ta první - tj. od 0-6 let, stejně jako první tři měsíce těhotenství. Uvádí se, že až 80% osobnosti se tvoří právě do věku 6 let. Chápu, že je to náročné období pro nás rodiče, ale stojí za to, vydržet. V tomto období nejde dítě rozmazlit tím, že jej budete nosit, mazlit, hladit, uspávat, šušínkovat apod. A postupem času je třeba začít nastavovat hranice a přinášet na dítě nároky a povinnosti.

Mé doporučení je zajistit synovi v maximální míře pocity bezpečí a jistoty - a to třeba tím, že mu při uspávání dáte ruku, budete tam u něj sedět dokud neusne. Časem je vhodné dětem číst - aby se rozvíjela jejich slovní zásoba (nyní je vhodnější zpívat - váš zpěv jej bude více uklidňovat). Já osobně spíše zastávám názor pravidelných režimů, vč. ukládání ke spánku okolo 20 hodiny - režimy totiž opět vytvářejí dětem tolik nutné bezpečí a jistoty. A jsou základem pro nastavování hranic.
Píšete že syn to "zkouší" nevím co tím přesně myslíte, ale určitých konstruktů děti ještě nejsou schopny - ještě ve 3 letech děti nechápou pojmy jako minulost a budoucnost, má jen přítomnost, stejně tak nechápe co je stát, město - vnímá jen domov, zahradu - místa, kde je. Nejsou schopny lhát, dělat věci naschvál - to je tak náročné vymyslet, že to ještě v tomto věku nezvládnou. Ony žijí teď a teď se bojí a tak pláče a pláče...

Kdyby vás cokoliv dalšího zajímalo. Určitě se ptejte, nebo můžete zkusit některý z našich seminářů a kurzů, kde všechny tyto otázky probíráme. Aktuálně chystáme kurz pro rodiče co ještě děti nemají nebo mají právě tak malé děti jako vy - tak můžete sledovat naše webové stránky. Nabídku najdete zde.
Přeji hodně zdraví a pohody u vás doma. Srdečně, Katka

Zpět na výpis