Jak přistupovat k 5letému synovi

Často si nevím rady, jak jednat se svým 5letým synem. Odmalička je věčně nespokojený a uplakaný, i když vlastně nevíme, proč. Se vším je nespokojený, neustále smlouvá a vyjednává - o všem a pořád. Je to zničující. Jak s ním jednat, abych ho podporovala, ale zároveň aby mi to nepřerostlo přes hlavu?

Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o pomoc při výchově. Mám 5-letého syna a velmi často si nevím rady, jak s ním jednat. Již odmala byl uplakané a věčně nespokojené dítě, vlastně jsme nikdy nezjistili proč. Na jednu stranu je velmi chytrý, hloubavý, citlivý, má rád humor, má zájem o vše okolo, je přátelský a v mnoha ohledech poslušný, nápomocný a nemá problém dodržet stanovená pravidla (uklidí si po sobě bez problémů věci, poskládá do skříně, sám se umyje před spaním atd.) Na straně druhé ale vyžaduje neustálou pozornost (vždy tvrdě vyžadoval), neustále vyjednává - o všem a pořád, což je opravdu zničující (už ani nevím, kdy mám vyjednávat a kdy dávat direktivní příkazy, zkrátka je toho vysvětlování na mě moc). V podstatě vždy je vše jinak a horší než si představoval a z toho vyplývají jeho neustálé špatné nálady - např. "kamarádi si s ním málo pohráli" (kamarádi u nás byli 3 hodiny, všechny jsem hlídala, což je pro mě únavné a náročné a při jejich odchodu je naštvaný, že to bylo málo); vyčítá mi, proč je ta polévka tak moc horká a ne akorát - proč jsem to udělala a jestli to náhodou nebylo schválně; proč si má obléct svetr, když je venku zima a že si ho obleče jedině když ho budu mít taky atd. Takže vždy nejdříve vysvětluji v klidu - pak rázněji a nakonec mnohdy tyto situace vyvrcholí mým výbuchem. A kvůli tomu Vám píši - prosím o radu, jak mám jednat se svým synem, abych jeho osobnost nepotlačovala, ale zároveň uměla každodenní situace zvládat bez křičení. Už mě i napadlo, jestli není lehký autista, a zda to není součást celého problému - poměrně dost zabírá, když ho na všechny situace předem připravíme (např. kamarádi zde budou 3 hodiny, pak odejdou a odchod proběhne bez naštvání, ano? Případně ochutnej polévku opatrně, možná je příliš horká atd.) Bohužel vždy se najde něco, na co jsem ho zapomněla připravit a je opět problém... Předem děkuji za jakoukoliv odezvu. S přátelským pozdravem Markéta

Milá Markéto,

děkujeme za Váš dotaz a začnu oceněním. Hodně toho děláte velmi dobře a přirozeně. Hned napíšu, v čem to vidím.
Na závěr popisujete, co dost zabírá. Dopředu synovi říkat - co bude, jak to bude, jak to bude dlouho trvat a možná i vypadat. To je velmi užitečný způsob, jak budovat mezi vámi dvěma důvěru a podporovat synovu sebeúctu a bezpečí. Proto Vám to funguje. Mějte to jako princip, jak syna vést a připravovat na život. Ještě hodně toho bude zažívat poprvé. Jeho důvěru v bezpečný svět spolutvoříte. A když vy mu řeknete, že teď si s kamarády pohraje a pak odejdou a VY to DODRŽÍTE, tak jste pro něj důvěryhodná máma. Stejně tak s polévkou, která je horká. Vy jste ta, která ví! A i když ji potom syn zkusí a jazyk si popálí, je to v pořádku, má zkušenost, že jste mu jako máma nabídla svůj názor, on si ho ověřil a Váš důvěryhodný vztah dostal další podporu.

Proto je tak důležité, abyste:

Synovi dopředu říkala/vymezila svoje hranice - v sebejistotě rodiče je jeho kouzlo.

• Dnes bych při nákupu v obchodě potřebovala Tvoji pomoc, můžeme se tak domluvit? Co bys chtěl dělat? (skládat věci do košíku, vybrat si jogurt, hledat zboží..) A můžeš si vybrat jednu sladkost. OK? (plácnutí rukou. zvednutí palce)

Slibujte jen to, co můžete splnit!

• Pokud si nebudete jistá, že se věci udějí tak, jak předpokládáte, raději na začátku řekněte: "Přesně nevím, ale je možné, že to bude "takto a takto". Když nebude, budu ráda, když mě upozorníš!" Tím dáte synovi příležitost "být důležitý"" To je jedna ze základních potřeb dítěte a rozhodně tím podpoříte jeho osobnost

Dávejte synovi jenom takové závazky, které jste schopna dodržet. Například, když ho máte vyzvednout ze školky po obědě, tak se to snažte dodržet. Raději neříkejte, že si s ním budete hrát celé odpoledne, když víte, že máte navařit a vyprat. Půjdete-li k paní doktorce na prohlídku a očkování, popište opravdově, co se může dít - ne, že budete chtít syna ochránit.

• "Paní doktorka Tě zváží, změří, zkontroluje zrak...možná ještě něco o čem nevím, a pak dostaneš pichulku. Ta trochu štípne. Někoho bolí, někoho ne. Řekneš mi, jak jsi to měl ty, joo?" Opravdu buďte k synovi transparentní a upřímná. Tím se tvoří Váš důvěrný vztah.

Bezpečí, důvěra, důležitost a uznání jsou základní potřeby, které syn potřebuje, abyste mu svým přístupem pomohla naplňovat. A on si o to nádherně říká. O diagnóze PAS (poruchy autistického spektra, si myslím, že nemusíte uvažovat). Už jenom to, co jste vypsala na začátku, co syn všechno zvládá ve svých 5 letech, myslím, že máte kus výchovné cesty za sebou :).

Přemýšlím, co Vás vede k tomu, být na sebe tak přísná? Proč byste občas nemohla být nazlobená nebo křičet? Copak jste vždy vyspaná, odpočinutá, bez povinností? Důležité je uvědomit si, že jste například netrpělivá a chcete něco po synovi hned nebo jste jako máma nepředjímala (kopec je příliš prudký, celou knížku možná nedočteme, apod.) Řekněte to i tak synovi: "Už jsem unavená a proto se hned zlobím, promiň. To je víc o mě, jak o Tobě".

Vždycky se něco najde, co dopředu nedomyslíte. Se změnami se některé děti vyrovnávají déle, syn se to postupně naučí. Klidný přístup je důležitý, aby syn neztratil motivaci nové věci zkoušet. Pomoct si můžete legrací: "Panečku, já hlavička jsem to nedomyslela, můžeš mi s tím příště pomoct a vymyslíme to dopředu spolu?"

Co je nejdůležitější?
Co nejvíce činností nechejte synovi, aby se mohl spolupodílet nebo dokonce dělal sám. On si o to vlastně těmi stížnostmi říká. Má pocit, že to zvládne a bude toho čím dál tím více, co zvládne sám. Důležité je, abyste zvládla vy jeho výsledek a neměla potřebu ho opravovat. Nezapomeňte vždy dát zpětnou vazbu nebo ocenit! (prostřít na stůl, nachystat oblečení do školky, pomáhat nakupovat, vařit, doplňovat toaletní papír, odnášet věci ze stolu). Nezapomeňte oceňovat!
Nebojte se synovi říct NE.
Píšete, že Vás vyčerpává vyjednávání syna. Opravdu vyjednává? Jaký je pro Vás rozdíl mezi vyjednáváním a smlouváním?
Z našeho pohledu je vyjednávání: Já něco potřebuji, co potřebuješ ty? Jak to dáme dohromady? To vede k respektu mezi lidmi.
Smlouvání: neustálé posouvání rodičovských hranic dítětem za účelem dobytí svého a nepříjemných emocí rodiče, který musel ustoupit ze svého názoru, chování, komfortu.
Funguje tehdy, když dítě cítí, že je rodič ve svém názoru nejistý a dítě tak zkouší a zkouší...

Nastavování hranic je krásný seminář v Akademii rodičovství (21.1.2020). Pokud jste z Prahy, určitě je dobré absolvovat. Pokud nejste, můžete si domluvit skype. Dát laskavé hranice svému dítěti je velké rodičovské umění.
Dělejte určitě víc toho, co funguje. Pokud Vás něco oslovilo, tak zkoušejte. Napište, co Vám jde nebo nejde. Společně určitě něco vymyslíme.
Pestrobarevný a radostný podzim Vám přeji, Iva

Zpět na výpis