Jak to vypadá ve školce za oceánem?

Poutavý pohled na předškolní vzdělávání v Kanadě od maminky chlapce, který přesídlil z české školky do kanadské. Jak to společně zvládli a jaké rozdíly rodinu nejvíce zaujaly? Co si u nás téměř neumíme představit?

Žijeme několik měsíců v Kanadě, odkud pochází můj muž a náš čtyřletý syn zde chodí i do školky.

Co mě překvapilo

Tady v Kanadě funguje školství trochu jinak. Děti chodí na české poměry poměrně brzy do “daycare”, takové jesle, které se platí. Nastupují většinou kolem jednoho roku někdy později. Školka, “Kindergarten” začíná ve čtyřech letech a děti do ní chodí 2 roky, nejdříve do juniorské (“Junior Kindergarten”) a pak seniorské (“Senior Kindergarten”), poté v 6 letech už nastupují do první třídy.

Standardní otázka: “Mamí, přijdeš po “o“?” Neexistuje.

My jsme syna dali do katolické školy, i když nejsme věřící, protože mají většinou lepší financování. Jelikož mu v říjnu byly 4 roky, chodí do Junior Kindergarten. Letos, díky současné situaci, je ve třídě méně dětí - asi 16, ostatní děti se vzdělávají online - i ty čtyřleté mají nějaký způsob výuky a úkoly přes počítač. Normálně ale ve třídě bývá kolem 26 dětí. S dětmi je jedna paní učitelka a dva další pedagogičtí pracovníci (asistenti) s tím, že dopoledne je paní učitelka, která mluví anglicky a odpoledne se střídá s paní učitelkou, která mluví francouzsky. My ale syna vyzvedáváme už po obědě - a to jako jediní. Tady není běžné, že by rodiče děti vyzvedli už po obědě, naprostá většina dětí zůstává až do odpoledne (půl čtvrté), i když je například maminka doma s mladším sourozencem, takže my jsme tak trochu za exoty.

Jídlo do krabičky

Z Čech jsem ve školce zvyklá, že jdu s dítětem do šatny před třídou, pomůžu s převlékáním apod. a dám ho do třídy a zase při vyzvedávání s ním jsem v šatně. Tady mají šatnu přímo ve třídě a rodiče dovnitř nechodí, obzvlášť teď v době covidu. Děti se vodí do školky mezi 8:55 - 9:10 ráno, některá z učitelek otevře dveře a děti jdou samy do třídy.

Další velký rozdíl je stravování. Tady ve většině školek a škol neposkytují žádné stravování ani pití. Dětem se tak musí připravit krabička se svačinou a obědem, ale pokud chcete dát dětem teplý oběd, musíte do termosky. Většina školek nedovoluje ohřívání. Myslím, že až pak později starší děti tuto možnost mají. Jak jsem zjistila, tak ani když syn dopije své pití, mu nikdo třeba nedolije vodu, takže jsem mu začala dávat dvě lahvičky, protože on docela dost pije.

Samostatnost, ať si na to přijdou

Od dětí se zde také očekává mnohem větší nezávislost a samostatnost než jsem tomu byla zvyklá v Čechách. Takže sami se musí oblékat, převlékat, nejlépe i zapnout zip. Na toaletu za dítětem pedagog, myslím, ani nemůže. Bylo mi řečeno, že kdyby se například stalo, že má dítě průjem a nezvládl se sám očistit, zavolají rodičům, aby přijeli. Jelikož syn například zip nezapne, tak mu paní učitelky pomůžou, ale několikrát nám již říkali, že máme trénovat oblékání bundy apod. Co se mi moc nelíbí je, že mi ho často přivedou ven a boty má na nohou naopak nebo bez mikiny, když je venku zima. Přitom, když se obouvá a vidím, že si dává boty obráceně, stačí mu to říct. Na třídních schůzkách nám paní učitelka několikrát opakovala, že oni tlačí na samostatnost.

Synova paní učitelka dává fotky z denních aktivit na instagram a rodiče tak mohou sledovat, co děti dělají. Na jednu stranu fajn, na druhou to trochu ve mně vyvolávalo depku, co ostatní děti třeba umí. Hodně mě to vedlo ke srovnávání.

Nejen paní učitelka, ale i pár maminek na hřišti mi řeklo, že od těch čtyřletých očekávají, že už budou umět napsat své jméno. No, tak to si u našeho syna můžeme nechat zdát. Každý den to ve školce cvičí. Syn má za úkol obkreslovat své jméno, které učitelky napíší zvýrazňovačem a on přes to píše tužkou. Ty, které již toto zvládají, opisují slova apod. Děti tohle prostě dělat musí, až pak si můžou jít hrát. Také mají nejrůznější aktivity na počítání a učení se čísel. Prostě už i školka je hodně o učení.

Spousta aktivit

Jinak se mi líbí, že s dětmi dělají dost aktivit. Nejen kreslení, malování apod, ale paní učitelka si doma vyrábí nejrůznější aktivity, sensory bins apod. To mi přijde fajn. Vše má své místo a není to jen třída plná nejrůznějších plyšáku, panenek a autíček. Mají dřevěnou duhu, vybavenou kuchyňku, miminka s různým příslušenstvím, hry, stavebnice. Každé ráno, pokud dovolí počasí, jsou skoro hodinu venku a i tam jim paní učitelka chystá úkoly a hry.

Také tu hodně s dětmi řeší každý svátek, mají k němu připravené aktivity a třeba krátké video, povídají si o tom s dětmi. Často mají také nějaký den s tématem, například měli den Terryho Foxe, kdy měly děti přijít v bláznivých ponožkách a povídali si o něm. Pak měli den oranžového trika, kdy si děti zase připomínaly jinou událost a měly oblečená oranžová trička; nebo týden proti šikaně, takže si zase povídali o kamarádech. To mi přijde fajn.

Syn se do školky těší, to je pro mě důležité. 

Zpět na výpis