Jsem někdo, ale kdo vlastně jsem?

Období dospívání je náročné a pestré pro mlaďocha i rodiče. Zároveň významné pro vytváření charakteru a postojů. To, co vidíme z pohledu rodiče jako vymezování a urputnou touhu dělat si věci po svém, je právě umocněná potřeba hledání sebe sama.

Možná některým tento název připomene puberťáka, se kterým se každé ráno potkává před koupelnou a občas nevěřícně kroutí hlavou, jak se to opět jeho mlaďoch vyspal.

O kolik jednodušší by bylo pochopení, kdybychom mohli do duše náctiletého nějak nakouknout. Pochopit myšlenky, které jemu běží hlavou. Ovšem my můžeme jen pozorovat, poslouchat, citlivě se ptát, mlčet. Občas převzít kontrolu a zkrátka nařídit. To se většinou potká se vzdorem. 

Zkusím nabídnout několik pohledů z toho, co jsme zaznamenali, že mlaďoši chtějí, po čem ve vztazích touží. A na vztazích jim opravdu záleží! Na vztazích s vrstevníky především, ale i na těch s rodiči. To, co z pohledu rodiče vidíme jako vymezování a neskutečnou urputnost dělat si věci po svém, je právě umocněná potřeba hledání sebe sama. Proto si vymezování neberte osobně, spíš jim nabídněte svou sebejistotu, že jste puberťákem taky byli.

Postupně vám nabídneme “sborník” vzájemných potřeb, které vychází jak od mlaďochů, tak jejich rodičů a mohou se Vám stát inspirací.  

Touha po uznání a obdivu

Je to těžké, když chování našeho mlaďocha není v souladu s naším očekáváním, jak ho máme obdivovat? A naopak mlaďoch, jak má naplňovat naše očekávání, když ho často ani nevyslovíme? Chceme aby nám s domácími pracemi pomáhal, trochu se učil, měl dobrou náladu, nedělal ksichty a když to nezapadá do našich představ, tak mu to přinejmenším vytkneme. 

Jenomže tímto přemýšlením se dostaneme do začarovaného kruhu vzájemně blbých pocitů.  Myslím, že bude užitečnějšího, když tím “moudřejším” bude rodič a jako ten “vyspělý” změní svůj přístup. Například tím, že začne hledat drobnosti, za které se dá mlaďocha ocenit, chytře pochválit, dát mu najevo, že si vážíme toho, jaký “je”. A troufnu si podotknout, že to jaký “je” souvisí s naší výchovou neodmyslitelně:).

Jako inspiraci použiji slova puberťačky, která i v hezkém vztahu vyjadřuje touhu po uznání. “Mami, ty bereš jako samozřejmost, že nepiju, neberu drogy, docela se učím, mluvím o Tobě hezky před spolužáky, nemáš se mnou problémy…, to není samozřejmé, nemáš doma srovnání, já ano”. 

Rodiče pak říkají, že přece nebudou oceňovat to, co je samozřejmé. Jenže pak se stane, že nenajdou nic. Vše je nějak samozřejmé…..

Všímejte si především drobností, které jsou samozřejmé, protože z nich se skládá každý den. 

“Díky, žes mi pomohla s nákupem.”

“Heleď, všiml jsem si, žes právě vyklidila myčku bez ksichtíků, jupíí.”

“Vidím, že jsi zpruzená a přesto ses nevykašla na bráchu s úkolem.”

Nezapomeňte, že i vy můžete vyjádřit svůj obdiv k sobě před svým teenegerem. A vyjádřit svou rodičovskou sebejistotu. Mlaďochovi dáte vzkaz, zvládneme to.

” Jsem na sebe pyšná, že jsme se nepohádaly.” Obdivuji svou trpělivost, když na mě vylíváš ten kýbl stížností, ale dám to! Slyším, že to potřebuješ!” 

Vaše rodičovská transparentnost vede k větší důvěře. Mlaďoch vaši reakci aspoň trochu odhadne. Chceme, aby nám důvěra fungovala, říkáme, že se nám mohou se vším svěřit a přesto se nám může vloudit nedůvěra.

Nevěřím Ti

Mnohdy si ani neuvědomujeme jak často svým mlaďochům říkáme: “nevěřím Ti”. My jim to totiž říkáme skrytě. Jsou to situace, ve kterých převáží naše rodičovská obava a strach. Tak se raději postaráme:

“Obleč se pořádně, copak nevidíš, že mrzne?” - interpretace mlaďocha - nevěří mi, že se postarám o sebe

“Neříkala jsi, že píšete test? Jak to chceš stihnout, když se neučíš?” - nevěří mi, že to zvládnu

“Nejez zase sladké, vždyť víš, že máš z toho akné!” - nevěří mi, je to moje starost

A mlaďoch popisuje, že se cítí neschopný a neschopný člověk nemůže zažívat pocit uznání a vážit si sebe.

Jak z toho ven? Zkuste omezit svou potřebu intervence jenom na “život ohrožující” situaci a jinak doporučuji mlčet. Napočítejte do 3 a pak si řekněte, k čemu bude mlaďochovi naše slovní vsuvka užitečná. A někdy možná bude.

Jsou totiž situace, kdy bychom si vyčítali, že jsme svůj názor neřekli, pak to taky tak komunikujte: “Vím, že to nechceš slyšet, ale neumím si pomoct a zkrátka to vidím jinak….Můžu mlčet a nechat tě být, ale záleží mi na Tobě, tak mlčet nemůžu….

Stejně si to mlaďoši udělají po svém a potřebují to pro svou zkušenost. Bez zkušenosti a sebeprožitku z nepohody a překonávání obtíží se je nenaučí zvládat. A ani emoce, které k tomu jednoznačně patří.

Kdo máte chuť se dozvědět o tomto pestrém období více, připojte se na seminář Puberta našich zlatíček - a jak to společně zvládnou. Dozvíte, jak s puberťákem komunikovat, když je v emocích, ale i spoustu tipů, jak s ním mluvit, aby jste dospěli ke společnému cíli.

Zpět na výpis