Poselství k sebedůvěře

Toužíme po tom být uznávaní, oceňovaní. Rodiče chtějí, aby z jejich dětí vyrostly sebevědomí dospělí. Uvědomujeme si, že je to dlouhá cesta. Pochvala, ocenění je na této cestě nezbytná.

 

Téměř všichni rodiče se kterými se setkáváme chtějí, aby z jejich dětí vyrostly sebevědomí a spokojení dospělí lidé. Víme, že je to dlouhá cesta. Jak jim pomoci, abychom v dětech zasévali slovy a činy právě to, co má být výsledkem?

Pochvala, ocenění, odměna, ale i tresty  jsou často tématem našich seminářů i článků.

Nabídnu Vám krátké zamyšlení a pár inspirací, jak můžete své děti chválit, abyste u nich podporovali zdravá poselství k sebedůvěře.

Nálepky nás uzavřou do škatulky

V praxi jsem hovořila s dívkou, která byla v 1. ročníku 6letého gymnázia. V pololetí měla psychosomatické potíže a ze školy uvažovala odejít. 

Když jsme si povídaly, nejvíce ji trápilo, že nemá dobré známky (občas trojka) a sebe samu začala hodnotit, že není studijní typ. Když jsem se jí zeptala, kde na to přišla, tak pověděla, že jí to říká máma a ta to ví, protože jí, dceři, to vyšlo na testech v 5. třídě někde v nějaké agentuře. Na gymnázium se hlásila, protože šla i její nejlepší kamarádka. To, že se musela naučit na přijímačky a udělat je výborně a na školu se dostat, pro ni nic neznamenalo. Zkrátka teď jí to nejde, není studijní typ. Když jsem jí nabídla jiný pohled přes povídání o nálepkách, tak tak mě na závěr dostala její bezelstná otázka: “Takže bych vlastně mohla být studijní typ? S tím se člověk nerodí?”

Občas se nám podaří dostat děti do škatulky nálepek tak silně, že se stanou poselstvím jejich života. 

Změnit můžu to, čemu věřím, že změnit jde

Jak jim pomoci, aby viděly své úsilí, snahu, aby se nespoléhaly na to, co nemohou ovlivnit? Často je podobnou nálepkou inteligence. A pokud si dítě myslí, že inteligence je nějak daná od narození a někdo mu řekne, že jeho inteligence není příliš vysoká, aby…tak má rovnou zabouchnuté dveře. Platí to i naopak. Pokud si dítě myslí, že je výjimečné pro svou vysokou inteligenci a ono v nějaké úrovni učení a chyb selže, tak většinou ztratí motivaci. A získá zkušenost přes strach, která ho zabrzdí. Bojí se znovu chybovat = selhat. Jakoby se selhání z nepodařeného formovalo do identity. Takový jsem, jiný nebudu. “Mám špatné známky. Nejsem studijní typ. Nejde mi matika, takže v ní dobrá nebudu.”

Poselství ve slovech

Přikláním se k pozitivní motivaci a ke konkrétnímu popisu toho, co vidíme u dítěte. Nabídnu vám pomůcku a tou jsou vaše smysly. Máte je vždy při sobě. Přes ně můžeme děti chytře chválit a oceňovat. Schopnosti a dovednosti přichází přes píli a snahu.

“Viděla jsem, jak dlouho sedíš  u úkolu a počítáš příklady, já bych to tak dlouho nevydržela. Máš můj obdiv.” Tady nabídnete dítěti poselství, nejen že je trpělivé, ale ještě Vás předrostlo:)

“Když jsi cvičila na klavír, cítila jsem se rozechvěle, jak procítěně jsem Tvou hru slyšela. Myslím, že jsi ušla kus cesty. Jak to cítíš ty?” Nabídnete emoce i rozdíl ve zlepšení.

Ale i tehdy, když dítě neuspěje podle svých představ, lze s ním mluvit oceňujícím způsobem.

“Vidím, že jsi zklamaný, protože sis myslel, že budeš mít lepší výsledek. Každému z nás trvá učení různě dlouho, asi Ti bude trvat déle než příklady nacvičíš. Pojď, zkusíme najít způsob, jaký Ti vyhovuje.”

Rodiče si často stěžují, že jejich děti nechtějí dělat domácí úkoly, že je musí do nich nutit. Občas je to proto, že neznají smysl, občas proto, že by raději dělaly něco jiného. To je logické, ale zodpovědnost to z nich nesejme. Jak s nimi mluvit tak, aby byla šance na úspěch? 

“Vidím, že Tě čeká úkol, který je vážně nudný. Máš můj obdiv, že se do něj pouštíš. Napadá Tě, jak ho udělat zajímavým? Víš, jak najít způsob, aby ses s ním méně trápil a přesto ho udělal dobře. Máš nějaký nápad?”

Tím dítěti nabídneme nejen připojení se k němu, ale navíc i životní princip v přemýšlení. "I v tom, co mě vůbec nebaví, lze najít aspoň něco, aby mě to bavilo!” 

A nejsem naivní. Někdy je potřeba trochu přitvrdit. 

“Vidím, že bys nejraději celý víkend proležel s mobilem. Postel Tě neuživí. Já to s Tebou nevzdám. Tak šup, jdeme na to. Čím začneš?” Bez obviňování a výčitek, občas tohle zafunguje.

Děti mají přirozenou touhu se učit. Mluvte s nimi tak, abyste podpořili jejich snahu, výzvy a naučili je přes vaši zpětnou vazbu sebereflexi. 

Velmi důležitý je také přístup učitelů ve škole. Podívejte se, jak je možné přistupovat ke studentům ve škole. Je to škola, kde poskytují individuální doučování studentům každý týden.

Zájem a uznání jsou základní sociální potřeby k přijetí.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zpět na výpis