Melancholický teenager a střídavá péče

Můj čtrnáctiletý syn má nízké sebevědomí, přijde mi, že ho nic netěší a nemá z ničeho radost. Není zlý, jen je hodně uzavřený a také vztahovačný. Občas bere sladkosti svým nevlastním sestrám a dokonce ukradl 1000,- kč mému příteli. Trápí mě to, nevím si rady.

Dobrý den,

ráda bych vás poprosila o radu. Mám syna ve střídavé péči, 14 let. Žijeme společně s přítelem a jeho dvěma dcerami 11 a 14 let, které má přítel také ve střídavé péči stejně jako mám já syna. Tudíž každý druhý týden je nás pět. Můj syn má nízké sebevědomí, přijde mi, že ho nic netěší a nemá z ničeho radost. Trápí mne to. Nejraději tráví čas u internetu s " kamarády " a hraje hry. Snažíme se ho vytáhnout ven na procházky lesem se psy. To chodí, ale když má své dny, tak jde pomalu vzadu sám a nehnu s ním. Všichni už jsou vpředu a já ho tam nechci nechávat samotného. Na otázky často odpovídá "nevím", je mi to jedno. I teď při výběru střední školy. Nemá zájem. Mluvím s ním o tom, ale jako by neposlouchal, co mu říkám. Není zlý, jen je hodně uzavřený a také vztahovačný. Přítel mu nemůže ani říct, aby si po sobě uklidil nebo aby dělal něco jiného, než byl na počítači. Vezme si to vždy osobně s tím, že za všechno může. Často bere holkám sladkosti, které mají uložené ve skříni. Kupujeme všem stejně, ale on jim to sní. Když se ho zeptám jestli jim to snědl, tak tvrdí, že ne a ještě je na mě naštvaný, že ho podezírám. Už několikrát mi tvrdil, že jim to nesnědl. Věřila jsem mu. Jenže potom jsme malovali jeho pokoj a při úklidu jsem tam našla všechny ty obaly od ztracených čokolád a sušenek. Když jsem mu je ukázala, opět mi tvrdil, že to nevzal. Už jsem byla zoufalá. Čert vem oplatky, ale to, že mi lže do očí a ještě se zlobí, to mne ničí. Nakonec se nedávno příteli ztratila tisícovka. A v ten den jsem tam byla pouze já a můj syn. Já to samozřejmě nevzala. Syn mi tvrdil, že to nevzal a proč by to dělal. Přesvědčil mne a já mu uvěřila. Dokonce jsem začala přemýšlet o tom, že to vzala přítelova první dcera kvůli tomu, aby nás vystrnadila. Není zlá, jen je svá. Stydím se za to, že jsem si to o ní myslela. Je mi trapně. Protože když jsem znovu mluvila o tom se synem, nakonec se mi příznal. Mrzí mě to kvůli příteli, protože pořád někam všichni společně jezdíme, platí za mého syna spoustu věcí, dává nám střechu nad hlavou, syn má svůj pokoj, který nikdy neměl a on mu provede tohle. Přítel je z toho samozřejmě vedle a zasáhlo to do našeho vztahu. On je empatický, spíš přemýšlí nad tím proč to udělal zrovna jemu a že s ním nemůže pořádně mluvit jako muž s mužem. Syn se hned urazí a cítí se jako oběť. Jsem z toho zoufalá a nevím co pořádně dělat. Nechci přijít ani o syna ani o přítele. Ale samozřejmě nechci, aby se to opakovalo nebo zhoršovalo. Se svým vlastním otcem vychází dobře. Rádi bychom mu pomohli a mluvili s ním, ale někdy mi přijde, že je to marné. Trápí mě to, nevím si rady. Budu ráda za jakoukoliv radu od vás. S pozdravem J.

Milá J.,

díky za důvěru v Akademii rodičovství. Vaším dotazem se přidáváte do skupiny rodičů teenegerů. Puberťáků, kteří nevědí, co sami se sebou. Někteří propadají chmurným stavům a s nikým moc nekomunikují, jiní mají tendenci vysmátě juchat. Puberta má jednu definici a tisíce podob. Nejspíš to pozorujete doma, když se sejdete jako velká rodina jedenkrát za 14 dnů.
Hned mě napadají otázky, škoda, že odpověď neznám.

• Kolik bylo synovi let, když začala střídavá péče?
• Byl syn vždy samotářský?
• V čem je dobrý?
• Co ho baví?
• Za co ho můžete ocenit/pochválit?

Píšete, že je syn ve střídavé péči a s tátou vychází dobře. Jaký model muže má od svého táty? Jak si myslíte, že se chová, když je se svým tátou? Je to podobné jako s Vámi? Bavíte se s jeho tátou o synovi?
Z toho, co popisujete vnímám nejistotu a nějaký strach, který uzavírá vašemu chlapci schopnost být otevřený a transparentní. Mohou to být jeho staré křivdy, které nezpracoval, může to být test, zda ho přijmete i s tímto počinem.
To, že vzal příteli peníze není v pořádku, ale zároveň je oceňující, že se přiznal. Nemá smysl více tuto situaci řešit ani zjišťovat, proč to syn udělal. Spíš se ptát, co mezi vámi ve vaší velké sešívané rodině funguje. Co funguje mezi synem a vaším přítelem a toho dělat více :).
Předpokládám, že Vám toho o sobě moc nevypráví. O to je těžší dostat se k synovi blíž a k jeho potřebám. Zkuste si společně doma udělat rodinnou radu, na které se sejdete všichni dospěláci i děti.

• Prvním tématem může být, jakou rodinu byste chtěli. "Jak by se vám líbilo, abyste se k sobě chovali? Co by se Vám líbilo, abychom dělali?"

Na rodinné radě si můžete rozdělit "příspěvky pro rodinu" (domácí práce). Klidně hrou, že z klobouku si vytáhne činnost, kterou bude vykonávat. (myčka, luxování, úklid ze stolu apod.)
Můžete plánovat společné víkendy, kdy každý má možnost říct svůj návrh a z něho dáte dohromady společný (úniková místnost, lezení, tep faktor, stolní hry, výlet do přírody).
Můžete řešit, co se vám nedaří, co koho trápí. ("Mně se ztratily sušenky a je to líto, ráda se rozdělím, když si ten člověk řekne).
"Ode mně si někdo půjčil... a neřekl mi to. Já potřebuji, aby si o to řekl a nebral bez dovolení." Rodinná rada Vám může pomoct vytvářet prostředí pro spolupráci a důvěru. Může to chvíli trvat, ale pokud Vás alespoň trochu oslovilo, vyzkoušejte.

Postup, jak na to, Vám posílám zde:

1. Rodič oslovuje děti a partnera -"Mám nápad, moc by se mi líbilo, kdybychom si společně vytvořili rituál našeho setkávání. Kdy by se vám to hodilo?"
2. Poděkování - "Moc mě těší a děkuji, že jsme se potkali."
3. Smyslem je sdílení toho, co jsme prožili, pomoc při řešení situací, učení se od sebe. Tak, aby se nám tu dobře žilo.
4. Jak to bude probíhat? Každý si může přinést svoje téma nebo ho dát dopředu na domluvené místo (co o víkendu, kdo bude vyklízet myčku, jakou hru si zahrajeme). Vždy bude RR někdo řídit, termíny budou pravidelné, když někdo nebude, tak mu dohodnuté sdělíme, témata budeme dávat do krabičky, kterou si vyrobíme, každé setkání začneme příjemně oceněním
5. Pravidla - chvilka bez mobilů, neskáčeme si do řeči, nehodnotíme se
6. Oceňování. Při každém setkání si každý sám z členů rodiny řekne, za co potřebuje ocenit. Další hezká varianta je, že se budete oceňovat navzájem.
   "Potřebuji ocenit, že jsem dnes vůbec nic nezapomněl."
7. Téma na dnešek. "Dnes mám téma já, moc ráda bych, aby se nám v naší rodině žilo příjemně a aby tady každému z vás bylo fajn."
   "Jak byste chtěli, aby naše rodina vypadala?"
   (mně by se líbilo, kdybychom společně hráli hry, kdybychom se více smáli.....)
   "Jak já tomu napomůžu?"
   "Co myslíte, že u nás doma funguje?"
   "Co byste chtěli, aby fungovalo jinak?"
   (někdo může všechno psát, kreativita vítána)
8. Shrnutí, zábava, hudba, jídlo

Dejte mi vědět, zda se Vám takové setkání podařilo uskutečnit a jak teenegeři na něj reagovali. Srdečně, Iva

Zpět na výpis