Energický prvňák bez zábran

Honzík je velice energický kluk. Dle mého názoru je chytrý, vtipný, milý, ale má nejspíš má problém v nové třídě. Pere se, nemá žádné zábrany a empatie vůči druhým.

Dobrý den, vůbec nevím, kam se s tímto problémem obrátit a tak zkouším, zda mi poradíte. Mám 2 syny, 6 let a 1 rok. Starší začal chodit do 1. třidy. Přestěhovali jsme se do nového města, takže tu nikoho neznáme. Hlavně Honzík tu zatím nemá žádného kámoše. Je to velice energický kluk. Dle mého názoru je chytrý, vtipný, milý, ale má nejspíš má problém v nové třídě. Jde o to, že když nastane konflikt, nemá problém a švihne facku, pere se, nemá žádné zábrany a empatie vůči druhým. Vezme si jen tak cizí svačinu (samozřejmě má svou). Přestávka je pro něj úplnej boom! Jak ví, že "není" pod dozorem, dělal by i stojky... Byla první schůzka a mě jedinou si brala učitelka stranou a probírala se mnou Honzíkovu kázeň. Nemám v hlavě nic jiného, než že přemýšlím, co a jak dál pro něj udělat nejlépe.
Aby měl kamarády (nikdy s tím problém neměl, ba naopak), aby byl veselé a šťastné dítě. Všude na něj slyším stížnosti a moje stavy střídající bezmoc, otevřenou náruč, ale i nervy. Samozřejmě doma vše probíráme, já hodně mluvím a vysvětluju, avšak ne vždy to dopadá nejlíp a moje psychika to nedá a křičím.Každý večer si vyčítám, co jsem vlastně za ten den udělala špatně. Když se mi učitelka stěžuje nebo má v notýsku něco špatného o kázni, dostává vařečkou od táty. Dle mého to řešení není. Už na schodech řve, když jdeme ze školy, že nechce přes zadek. Celá situace mě hrozně trápí. Vygradovalo to v to, že mi řekl, že do školy už nechce. Hystericky plakal a teď dva dny se už s nikým ani nebaví, jelikož se zapsal jako "průserář". Už na něj svádí i to, co neudělal. Jsem máma a budu za ním vždy stát. Občas se mi ale honí i zvláštní myšlenky, nevím bohužel, jak je popsat. Každopádně vím, že je na čase to řešit nebo se utrápíme oba.

Milá Markéto,

máte doma prvňáčka. Samotný přechod do školy je pro dítě velkým mezníkem. Ze světa her se dostává do světa povinností. Každé dítě to zvládá jinak, ve spojení s mnoha faktory, které dítě ovlivňují. Jeho osobností, rodičovskou láskou a bezpečím a přístupem paní učitelky.

Samozřejmě netuším, co prožívá Váš syn. Jaké emoce u něj vytváří změny, se kterými se potkává. Zkuste se vžít do pocitů Vašeho syna s tím vším, co se teď děje. Jak Vám je? Jaké emoce se u Vás objevují? Mám hypotézu, že strach a obavy z neznámého. Ale ráda se budu mýlit.
Velmi často dítě svou nejistotu a strach projevuje chováním. Upozorňuje na sebe, je příliš hyperaktivní a příliš neposlouchá. A je označeno jako "zlobivé."
Kdybyste přišla k nám do poradny Akademie rodičovství nebo využila skype komunikaci, určitě by se nám společně podařilo najít konkrétní způsob, jak synovi pomoct, aby nemusel mít nálepku "průseráře".
Pokusím se i bez interakce s Vámi dát několik nabídek k zamyšlení i možnosti dělat něčeho více či jinak.

Přestěhování

Píšete, že jste se přestěhovali. Co se tím pro syny změnilo, kromě toho, že nemá kamarády? O jaké další jistoty přišel? Měl v původním městě babičky nebo další rodinu, se kterou jste se potkávali? I po těchto vztazích může tesknit.

Bezpečí a laskavé prostředí v rodině

Rodina je pro syna prozatím důležitější než kamarádi. Kamarády si najde, o to se myslím dokáže postarat, když bude mít příležitost. Má brášku, i když malého a nejspíš zatím konkurenta. I to je potřeba brát v úvahu, že žárlení na bráchu může být součástí jeho obav a strachů.
Proto moc oceňuji, jak o synovi krásně píšete, že je milý, vtipný a chytrý. Určitě bych se vás u nás v poradně Akademie rodičovství zeptala - Jak se to doma projevuje, například k mladšímu bratrovi nebo k vám, k tátovi?
Jak vy sama prožíváte přestěhování do nového místa? Jakou změnu to nastartovalo ve vašem rodinném životě? Je něco jinak ve vašem partnerském vztahu? Máte v novém bydlišti nějakou spřízněnou osobu?
Syn je ve svém věku 6 let ještě hodně maminkovsky napojený. Pokud z Vás cítí nejistotu, může se projevit k okolí právě chováním, které popisujete. To je samozřejmě pouze hypotéza.

Fyzické tresty vyvolávají agresivitu

Popisujete, že syn dostává od táty vařečkou. Je dokázáno, že fyzické tresty vyvolávají zpětně agresivitu u dětí. Dítě reaguje stejně jako jemu nejbližší člověk a životní vzor. Když se synovi chování jiného dítěte nelíbí, uhodí ho. Tady bych viděla první možnost ke změně. Netrestat jeho chování ve škole fyzickým trestem.

Vidět, co synovi jde a v čem je dobrý

Zaměřte se a hledejte drobnosti, co synovi jde, v čem je dobrý a minimálně 5x denně ho oceňte. Umí si nachystat sám něco do školy? Řekněte mu, jak se Vám to líbí. Povídá si chvíli s bráškou u knížky? Oceňte jeho trpělivost! Odnese si sám talíř ze stolu? Plínku od bráchy do koše, jde si sám vyčistit zuby? Chystá si oblečení na ráno? Účastní se vymýšlení svačiny? Když si ji vymyslí, popřípadě udělá, tak ji i sní. A spousta dalších příležitostí, které když popíšete, tak syn si uvědomí svou sebehodnotu. Když je dítě se sebou v pohodě, nepotřebuje ubližovat druhým.

Schůzka s paní učitelkou

Povězte paní učitelce, že Vám záleží na tom, aby se syn do třídy zapojil a zkuste se společně domluvit na řešení. Vysvětlete situaci a požádejte o spolupráci.
Můžete s paní učitelkou udělat dohodu, že každý den syna za něco ocení a on Vám to řekne. Vy se se synem vždy ráno domluvíte, že každý den udělá něco, za co by ho mohla paní učitelka pochválit/ocenit, ale bude to překvapení. Nic velkého, spíš maličkosti, které zvládne. Důležité je vydržet alespoň dva měsíce.

Kroužek a společné trávení času

• najděte synovi nějaký sportovní kroužek, kde by vybil energii a našel kamarády
• pokud je to reálné, najděte si čas alespoň půl hodiny několikrát za týden, kdy budete se synem sami bez brášky. Program vymyslí syn.
• společně dělejte "lumpačiny" celá rodina - polštářová bitva, lechtání mačkání papírových koulí a házejte je do koše a další, co vás napadne

Hodně se ptejte, moc nevysvětlujte

Příjemné emoce ke škole můžete u syna vytvářet otázkami: Co se ti dnes líbilo ve škole? Co dařilo? Co se Ti líbí na paní učitelce? Co bys chtěl dělat o přestávce? Jakou svačinu by sis chtěl nachystat? S kým sis hrál, bavil? Co se ti na kamarádech líbí? Jaká škola by se Ti líbila? Klidně fantazírujte.

Věřím, že Vás něco z mé odpovědi zaujme a vyzkoušíte. Dejte nám vědět, jak se u syna situace vyvíjí, jestli došlo k nějaké změně v chování. Budeme rádi za zpětnou vazbu.
Moc držím palce a děkuji za Vaši přízeň. Srdečně Iva

Zpět na výpis