Jak na 4 letého syna?

Synovi jsou necelé 4 roky. A přiznávám, že teď máme období, kdy na něho jenom křičím a říkám tohle nedělej, to nesmíš, neskákej atd. Vím, že je to špatně. Mrzí mě to, ale nevím, co je správně a chtěla bych poradit, jak postupovat.

Dobrý den,
náhodou jsem na Vaše stránky narazila na internetu. A to při vyhledávání "chytrých článků o výchově dětí". Synovi jsou necelé 4 roky. A přiznávám, že teď máme období, kdy na něho jenom křičím a říkám tohle nedělej, to nesmíš, neskákej, neházej, nebouchej, atd. Vím, že je to špatně. Má mladší roční sestru a věřím, že částečně je to povahou, částečně žárlivostí, ale opravdu už netuším, co mu říkat. Sestru bouchá, shazuje ji, křičí na ni (asi to má okoukané), když se jen přiblíží k hračkám. Veškerá NE na jeho chování k ní prostě nefungují. Na druhou stranu ji má rád. Ale taky ji bohužel napodobuje, místo toho, aby to bylo naopak. Kromě těchto sourozeneckých rozporů řešíme klasicky neposlouchání a navíc neskutečné a neustálé kňourání, brečení, vztekání...a to opravdu pořád, ne výjimečně. Dělá scény, když se má vysmrkat, vzít si mýdlo do ruky... Mrzí mě to, snažíme se, ale jako všichni rodiče kolikrát vybouchneme, někdy to přehlížíme. Nevím, co je správně a chtěla bych poradit, jak postupovat. Nechat být, zakazovat, více se mu věnovat.
Děkuji za odpověď, s pozdravem P.

Milá P.,
moc nás těší, že jste nás na základě článku z webu oslovila. A první, čeho jsem si všimla a oceňuji, je Vaše uvědomění si, že používání instrukcí typu a zákazů "nesmíš, nedělej" nefungují trvale.
Nabídnu Vám několik postřehů, které mě při čtení napadly.

1. Ve chvíli, kdy syn uslyší NE, nejspíš okamžitě reaguje vztekem a nespolupracuje, Je to pro něj emočně náročné ustát, že něco nejde, nemůže, zkrátka, že narazil na máminy hranice. Zkuste místo ne, říkat jako první "ANO"." Ano, chápu, možná bys teď chtěl, abych si hrála s Tebou. Ubližovat si tady nebudeme, máme se rádi. Co bys potřebovaL ode mně?
   ANO, zítra si dáš další bonbón. Ano, hned jak sestřičku přebalím, půjdeme ven. Co si oblečeš?"
   Čím více budete používat ano, tím méně budete říkat ne, na které je negativní reakce.
2. Je pravděpodobné, že syn teprve zpracovává přijetí rivalky -sestřičky - do svého teritoria a svým chováním volá o pomoc. Je to patrné i z regrese, o které mluvíte. Je normální, že starší sourozenec se začne vracet ve věku zpět. Někdy šišlá, počůrává se, vyžaduje láhev, plenu. Umožněte to mu to, přejde to brzy.
   Syn neodhadne důsledky, např. co se stane, když sestřička spadne. Ale ví, že když ji bouchne nebo spadne, začne plakat a upoutá Vaši pozornost. A o tu mu v sourozeneckém vztahu jde. Jen oni dva si spolu tvoří jedinečný sourozenecký vztah a je důležité, aby mohl říkat, že ho sestřička zlobí, když mu bere hračky, že ji nechce, protože maminka se jí věnuje apod. To je důležitý příklad toho, aby děti měly mezi sebou hezký sourozenecký vztah, je potřeba dát průchod emocím. Emoce je jedna část- to je to, co prožívá syn uvnitř a druhá je chování na základě emoce, a to už Vám jako mámě nemůže být jedno.
   Vždy, když je nějaká agresivnější reakce, tak vemte syna za tu část těla, která kopla, bouchla. A jenom řekněte, Tvoje ruka nebouchá sestřičku... Tvoje noha nekope...Můžeš dupat, skákat.
   Smyslem je oddělit prožívání emoce od chování a umožnit dětem emoce prožívat.
   Jako máma zajišťujete, aby bylo zajištěno bezpečí. Smyslem synového učení se, je zkoušet a objevovat- právě bez těch důsledků, za které se učí brát zodpovědnost. Potřebuje k tomu rodiče, aby mu pomohl se v tom zorientovat.
3. Ptáte se, zda "Nechat být, zakazovat, více se mu věnovat...
   Místo zákazů, řekněte, co potřebujete: "Já potřebuji, abys přestal házet autíčkem." Jak se domluvíme? "
   Smyslem: vyjádření Vaší potřeby, ne synovy a nabídka řešení.
   Necht být...záleží na Vaší citlivosti hranic, kdy se to stane pravidlem a kdy je to v pořádku. Bezpečí všech je na prvním místě zodpovědného rodiče.
   Více věnovat...určitě hodně fyzického kontaktu - lechtání, škrabkání, tulení, válení, praní. U toho všeho si může vyzkoušet, co bolí, co už je moc, přiberte i sestřičku.
   Váš syn je v procesu učení téměř všeho, v období, kdy se mu snažíte vysvětlovat "Co je správně a co špatně - vytváří se svědomí a sebevědomí.
   Oceňujte, co nejvíce a zdravě chvalte popisným jazykem.

Pokud byste byla blízko Prahy, určitě Vás pozvu na některý ze seminářů: "Jak nastavovat dětem laskavě hranice."
Dejte nám vědět, co se Vám podařilo a jestli vidíte úplně malilinkatou změnu.
Přeji hodně trpělivosti. Srdečně, Iva

Zpět na výpis