Kdo mi řekne, jak dítě vychovat, když se to nikde neučí?

Marná snaha, ať chceme či ne, musíme si připustit, že jsme všichni byli vychováváni v době, která byla jiná než je ta dnešní. Základem byla poslušnost, splynutí s davem, kolektivní myšlení. Ale v dnešním světě takové přemýšlení jen těžko uspěje, časy se zkrátka změnily, jak by řekli naši rodiče. Jenže jak správně zohlednit všechny ty změny i do výchovy dětí, když s tím sami nemáme žádné zkušenosti?

Také patříte k té skupině, která si myslí, že výchova dítěte je věc zcela přirozená?

Ale co když to tak snadné není?

Víme vlastně, jak se vyvarovat chyb, kterých bylo na nás učiněno a neopakovat je v naší vlastní výchově? Jak najít cestu mezi tím, že nechceme opakovat chyby svých rodičů a na druhé straně mít dobře vychované děti. Každý z nás to zná – řekne se výchova v rodině a všichni si vybaví určité zážitky. "Když jsem byla malá, naši mě pořád hlídali, vůbec nic mi nedovolili," slyším od své kamarádky. Ale co s tím? Jako dospělí máme dvě možnosti: Buď být stejní a použít zaručený model výchovy, který platil u nás a nebo být opak – dovolit svému dítěti vše.

Jenže existuje ještě třetí cesta a jak už to bývá, je to ta střední. Najít rovnováhu mezi tím, co od svých dětí očekáváme a čeho jsou schopni a v čem se budou cítit dobře. Ale jak tuto cestu rozpoznat, když ji z našeho vlastního dětství neznáme? Jak dokážeme najít ten střed, který bude vyhovovat nám i našim potomkům, když nás ho nikdo nenaučil? Stačí nám spolehnout se na vlastní intuici a věřit, že nás nemůže zklamat? Občas skutečně ano. A pak jsme spokojení s tím, jak se situace má a o to více věříme tomu, co děláme. Jenže jednou přijde krize, první situace, kterou nejsme schopni našimi zažitými vzorci myšlení smysluplně řešit a najednou je celý systém křehký a rozsypaný. V situacích, kdy jsou rozvášněny naše emoce a emoce našich dětí, nám většinou naskočí stejná slova i gesta, která používali naši rodiče. A to je přirozené, protože v současné chvíli nemáme v hlubších vrstvách našeho myšlení jiné vzorce chování, které by nám automaticky v dané chvíli naskočili, pokud se například o své dítě bojíme. Podstatné je, zda-li tyto situace vnímáme jako výzvu ke změně, která musí v první řadě pramenit z nás samotných nebo jen jako rozhořčení nad svým dítětem, které dělá něco špatně a je třeba je výchovou "opravit". A to, pro co se v dané chvíli rozhodnete, bude výchovný model, který nabídnete vy svým dětem.

Marná snaha, ať chceme či ne, musíme si připustit, že jsme všichni byli vychováváni v době, která byla jiná než je ta dnešní. Základem byla poslušnost, splynutí s davem, kolektivní myšlení. Ale v dnešním světě takové přemýšlení jen těžko uspěje, časy se zkrátka změnily, jak by řekli naši rodiče. Jenže jak správně zohlednit všechny ty změny i do výchovy dětí, když s tím sami nemáme žádné zkušenosti? Společnost, ve které se teď nacházíme, klade mnohem větší důraz na individualitu dětí, zároveň vytváří tlak na jedince uspět. Je to doba, ve které každý musí o svůj úspěch bojovat. Musí si hledat své místo ve světě sám, ve světě, který je pluralitní a mnohdy nepřehledný. Musí zvažovat možnosti, vybírat řešení, rozhodovat se a následně nést následky svých rozhodnutí. Dnes musí být jedinec schopen zaujmout a obhájit si vlastní stanoviska, ale zároveň respektovat názory a postoje druhých. Poslušnost již není základem správné výchovy, důraz je kladen na individuální rozvoj a kvality. Není divu, že my všichni, kteří jsme vyrostli v jiném smýšlení a dá se říci i v jiné době, občas nevíme, která cesta výchovy je taková, aby pomohla v tomto světě našim dětem obstát.

Pokud i vás trápí podobné otázky, nejste v tom zdaleka sami. Hledat správné cesty v době, která je trochu nová i pro vás samotné je něco, s čím se potýká řada rodičů.  Odložit staré výchovné modely převzaté z dětství a ujasnit si, co a jak ve vztahu ke svým dětem očekávám. Pokud dokážeme s touto myšlenkou pracovat, můžeme objevovat nové cesty. Není třeba se v životě odkazovat na tvrzení, že "takto se to dělalo vždycky", nesmíme zapomínat, že máme možnosti něco změnit a máme je právě tady a teď. A pokud si na to sami netroufáte, vždy můžete vyhledat pomoc specialistů, kteří vám ve vašem hledání pomohou. Sami pak uvidíte, že při řešení krizových situací můžete najednou použít více odpovědí než jen ty, které znáte z vašeho dětství.

A pokud jste již opustili myšlenku, že vychovat dítě je tou nejjednodušší věcí na světě, protože sami jste to taky zažili, jste na nejlepší cestě pochopit své modely výchovy a rozhodnout se, zdali jsou tím nejlepším pro vás i vaše děti.

Zpět na výpis