Má dcera je citlivá a plačtivá

Dobrý den, mám dotaz ohledně 8 leté dcery. Je hodně plačtivá, citlivá. Nechce nikde spát, pláče, stýská se jí. Pláče i u prarodičů na prázdninách. Hrozně mě to mrzí a nevím jak na ni.

Dobrý den, mám dotaz ohledně 8leté dcery. Je hodně plačtivá, citlivá. Po prázdninách půjde do 2. třídy. 1. třídu zvládla v pohodě. Líbí se jí tam. Bohužel ale nechce nikde spát, pláče, stýská se jí. U babičky, kterou normálně navštěvuje, na prázdninách pláče. Loni o prázdninách taky plakala, ale bylo to o něco lepší než letos. Přesto babičku i dědu má ráda. Hrozně mě to mrzí a nevím jak na ni. Moc děkuji. Eva.

Vážená paní Evo,

děkujeme za důvěru s jakou se na nás obracíte. Vnímám Vaši nejistotu, co se děje, když stesk dcery při odloučení se zhoršuje.

Je těžké pro rodiče vidět své dítě smutné, uplakané apod. Hranice mezi tím, kdy dítě podpořit a kdy ochránit je velmi tenká.

Nemá smysl dceru nutit být u babičky, když by většinu doby proplakala a nijak se s babičkou nezabavila. To ji raději odvezte a zkuste opět za čas. Avšak pokud je situace taková, že večer nebo přes den ukápne několik slz do polštáře a dcera Vám říká, že jí bylo smutno a chtěla být s Vámi –

není důvod ji odtamtud odvézt. To je právě možnost ji podpořit, aby to zvládla. Říct jí, že tesknit po někom, koho máme rádi a je nám s ním dobře, je normální. Poplakat si k smutku patří. Možná, že si dcera myslí, že je nějaká divná, když pláče a je jí smutno, tím to dceři znormálníte.

Nevím, kolik času věnujete přípravě na odloučení. Ta je pro pocit bezpečí moc důležitá. Povídejte si, co by chtěla u babičky dělat, jak by se jí to líbilo? Začněte spíš kratším úsekem - 3 noci. Teprve potom prodlužujte. Jakmile to dcerka zvládne, moc ji oceňte. Že to pro ni asi nebylo lehké, ale zvládla to. A že, když to zvládla teď, zvládne to i příště. Teď se může o tuto zkušenost opřít.

 Vytvořte si nějakou společnou věc, kterou si dcera k babičce odveze a když jí bude smutno, bude si s ní povídat nebo si ji dá pod polštář nebo si s ní popláče. To už je na dceři, co vymyslí.

• vaši fotografii
• ušijete si společně polštářek, který si vždy dcera vezme
• koupíte si každá stejný náramek a když bude dceři smutno, pošle Vám přes náramek “vzkaz” 
• plyšáčka s kapsičkou, kde může holčička “vkládat slzičky”, ten jí je bude hlídat

Tady se fantazii meze nekladou. Navíc. Už tím, že se budete s dcerou chystat, že ji čeká několik nocí u babičky, tak se v myšlenkách na to připravuje a vizualizuje si, jaké to bude.

Tím pro ni bude samotná realita jednodušší.

Jako máma můžete udělat pro duševní odolnost dcery mnohé a současně jste velký vzor. Jak vnímáte sama sebe? Jste odvážná? Jdete často do rizika? Cestujete? Jaký model své dceři nabízíte?

Kdybychom se viděly osobně nebo přes skype, ještě více bych se doptávala. Zkuste, prosím, v odpovědích pokračovat.

• Není i pro Vás odloučení náročné?
• Jede dcera k babičce, protože sama chce nebo potřebujete pro ni hlídání?
• Jak se dozvíte, že dcera u babičky pláče?
•  Kdo Vám to sděluje?
• Co se děje potom? Jak reagujete? Jedete hned pro ni nebo ji podporujete v tom, aby to zvládla?
• Jak je to během roku? Otužujete dceru alespoň víkendovým spaním u babičky nebo kamarádky?

Dcerku nejvíce podpoříte tím, když ji budete vytvářet prostředí, aby mohla prožívat okamžiky úspěchu, že něco zvládla. Umožněte dcerce zvládat i nepříjemné situace, tím, že ji před nimi nebudete chránit. Dcerka si postupně začne věřit a poroste její odvaha.

To však od Vás rodiče znamená nechat dceru dělat chyby, natlouct si koleno, překonat překážku, poplakat si, vyvztekat. Neznám užitečnější způsob učení než přes vlastní sebeprožitek.

Na začátku píšete, že dcera je citlivá a plačtivá. Upozorním v této souvislosti na malé riziko. Pokud rodič přemýšlí o svém dítěti, že je NĚJAKÉ – v tomto případě citlivé a plačtivé – tak k němu takto přistupuje. Ochraňuje, opečovává, protože dítě je zkrátka takové. Což je obvykle v rozporu s tím, co dítě potřebuje. Obzvlášť hypersenzitivní děti posouvá překonání překážek a radost z toho, že něco zvládly.

Na našich kurzech a seminářích se rodiče dozvídají, jak vytvářet prostor pro samostatnost dětí, jak podpořit sebeúctu. Pokud Vás tyto informace zajímají, budeme rády, když nám zachováte přízeň.

Moc na Vás myslím a přeji Vám i holčičce hezké prázdniny. Srdečně, Iva

Zpět na výpis