Mladší děti a sledování filmů

Pokud jde o filmy nebo pohádky, je užitečnější napojit se na potřeby vašeho dítěte, než ho srovnávat s druhými. Pokud děti utečou od filmu, ať už proto, že je to děsí nebo z obavy, co tam bude, určitě jim nechte tuto možnost volby s tím, že se mohou na film podívat kdykoli později, až se na to budou cítit.

Vaše otázka:

Dobrý den, ráda bych se s Vámi poradila, jak vybírat filmy pro mladší školní věk, a druhá otázka se týká úzkostnější introvertní povahy mojí dcery. Mám osmiletá dvojčata (kluka a holku) a dnes jsem asi trochu přestřelila. Děti chtěly vidět film letopisy Narnie (román pro děti a hrdinská fantasy), ale po několika úvodních scénách od něj hned utekly. Ve scénách nebylo násilí, jen se mírně zvyšovalo napětí, byla zřejmá přítomnost nějakého nebezpečí. Byli z toho zaražení, na film se těšili a já jim za ten útěk skoro vynadala. Možná jsou opravdu na film ještě malé, ale jak to, že stejně stará sestřenka a její mladší sestra tento a podobné filmy sledují běžně? Mám přecitlivělé děti?

Jsou oba dost empatičtí a hlavně dcera citlivá, asi spíš po manželovi, nějak s tím neumím pracovat. Mám je nechat koukat jen na kreslené pohádky když si to přejí a jak dlouho? Dcera cokoliv negativního (např. odmítání kamarádkou) ze svého života vytěsňuje, uzavře se, nechce o tom mluvit, zkouším to přitom snad celkem citlivě... ale raději mi zalže, že už jí kamarádka volala. Vidím podobnost se svou tchýní. Léčila se pro stavy úzkosti a i nyní je u ní vidět, že nic negativního vidět nechce, raději si situaci "přikrášlí". Tak nevím, jak se k tomu do budoucna stavět. Tady vidím to spojení s filmem - utéct od něj je lepší, než si připustit něco nepříjemného. Ve škole jinak zatím vše zvládají dobře, i když dcera je trochu uzavřená (teď zatím snad drobný problém s odmítáním kamarádkou). Já jsem měla v tomto směru poměrně drsnou výchovu (ve stylu “postavíme tě k realitě čelem co nejdříve, svět není růžový”), a mám asi i lepší genetický základ. Předem vám děkuji za odpověď. Pavla.

Naše rada:

Milá Pavlo, vážíme si důvěry s jakou se na Akademii rodičovství obracíte. Téma Vašeho dotazu je specifické a je moc fajn, že se takto zamýšlíte. Je to výraz Vašeho obrovského zájmu o děti a jejich vývoj. 

Z pohledu vývojové psychologie bych se přiklonila k názoru, že je užitečnější se napojit na potřeby dítěte než na to, jak to mají druzí. Ve vašem případě, když dcera i syn  utekli od filmu, nejspíš z obavy, co tam bude, tak je nechat, aby měly možnost volby. 

A je to nastavení i do budoucna. I když si samy chtěly tento film, to neznamená, že se jim musí líbit. 

Tím, že odešly Vám říkají, že ještě nejsou zralé zvládat některé scény. Je však užitečné, aby od Vás dostaly informaci, že jsou takto v pořádku a když budou chtít rády si s nimi o filmu popovídáte nebo pustíte až za nějaký čas, když si řeknou. 

Nechejte je koukat v přiměřené délce na takové pořady, klidně kreslené pohádky, když se jim líbí. 

Připodobňujete chování tchýně s dcerou a tady vidím citlivý bod. Ve věku 8 let je normální chtít vidět všechno hezké, pozitivní, nemít starosti. Když si budete příliš propojovat úzkostné chování babičky s dcerou, tak můžete neužitečně vidět i to, co se neděje. 

1. Zaměřte u dcery spíš pozornost na posilování její sebeúcty, aby věděla v čem je dobrá, co se jí daří. Oceňujte, popisujte co vidíte. “Všimla jsem si, že velmi trpělivě děláš úkol do školy.” Vidím, že se Ti líbí tahle pohádka, co se Ti na ni líbí. Co umí tato postava? Co bys chtěla umět taky?”
2. Podporujte ji v sebedůvěře, tím, že bude moct dělat některé věci sama, aniž by přišla z Vaší strany kontrola.
3. Otužujte ji, ať může jít například sama do obchodu nakoupit, pokud je to bezpečné nebo stůjte před obchodem. Ať si řeší své vztahy s kamarádkami sama, pokud nepřijde a nechce po Vás radu, není užitečné se do toho plést.

 Píšu jen o dceři a nevím, jak vnímáte syna. Podporování, oceňování platí pro všechny.

Připojuji se k tomu, že je potřeba děti otužovat k tomu, aby zvládaly život a složité situace v něm. To se nejlépe dělá vlastním rodičovským příkladem (držím závazky, ukazuji jak řešit konflikty, jak zvládat emoce…) a tím, že je nebudete ochraňovat tam, kde to nepotřebují (řešit za ně úkoly, vztahy s kamarády nebo mezi sebou, umět nastavit hranice...)

Do odpovědi se ani všechno nevejde a písemná podoba je jednosměrná. Pokud byste chtěla vše okolo výchovy probrat v on-line komunikaci, můžu Vám nabídnout poradenství přes aplikaci ZOOM.

Věřím, že na to podstatné jsem odpověděla a přeji hodně trpělivosti a nadhledu s dětmi.

Srdečně Iva

(Foto dětí je ilustrační. Zdroj: freepik - www.freepik.com) 

Zpět na výpis