Je to tady. Co se nám ještě před pár měsíci zdálo nemožné, stává se nyní skutečným. Naše první autorská kniha. Přjměte pozvání a objevte své rodinné mýty. No řekněte: Kdo z nás by nechtěl být šťastný? Kdo z nás by nechtěl mít šťastné manželství? Kdo z nás by nechtěl mít šťastné a zdravé děti? Kdo z nás by nechtěl mít šťastnou a spokojenou rodinu? Kdo z nás by nechtěl najít smysl života?

Když nás před časem oslovilo nakladatelství Grada Publishing s nabídku, zda nechceme napsat knihu, která by se týkala tzv. „komponovaných“ (sešívaných či patchworkovýchh) rodin, zahořely jsme nadšením. Jasně, super, jdeme do toho! A aniž bychom tušily, co nás doopravdy čeká, vrhly jsme se do psaní.

Byl to proces plný emocí, tvořily jsme nehmotné. A nyní, za pár týdnů, to bude kniha, na kterou si budeme moci sáhnout. Spisovatelka a redaktorka Jana Potužníková o knize řekla: “Knihu jsem přečetla na jeden zátah. Moudré knihy jsou většinou hodně těžkopádné, mají dlouhé věty, krkolomné vysvětlování každé maličkosti z nich při čtení dělá utahanou dřinu, u vás člověk lapá po dechu, jak velký to má spád a jak je úlevné, že není zahlcený, a přesto šťastný z dokonalého vysvětlení. A v hlavě mám sepsaný seznam tolika lidí, kterým bych ji ráda dala, hned teď, dokud mají ještě čas a prostor pochopit. Dala bych ji i svému muži, protože  pro nás je aktuální. Dala bych ji mámě, aby se jí konečně ulevilo a přestala si vyčítat, že neudržela vztah s mým tátou. Své sestřenici, která se už dva roky trápí ve vztahu s perfekcionistou. Dala bych ji v porodnici do takové té taštičky s první výbavičkou a vzorky značkových plenek. Tahle knížka je to nejznačkovější zboží, co by si všichni měli do vztahů odnést. Tak už konečně odhoďte pochybnosti a buďte na sebe pyšné.”

Jakkoliv je ústřední pozornost knížky věnovaná tzv. komponovaným rodinám (těm, které se poskládaly z částí rodin předchozích), je o nás všech. Zamilovaných, single, rozvedených. Je totiž o základních principech vztahů, lidskosti a cestě, která nakonec nemusí být tak těžká – když jí porozumíte. A která vede nejen k pochopení vztahových zákonitostí, ale hlavně k pochopení sebe sama.

Kniha se jmenuje

    „Moje děti, tvoje děti, naše šťastná rodina“.

Naši radost si nechceme nechat jen pro sebe. Chceme ji sdílet s Vámi. A proto se nechte zlákat touto malou, šťavnatou ochutnávkou a začtěte se!

Mýty spojené s hledáním „toho pravého partnera“

Kdo z nás by nechtěl být šťastný? Kdo z nás by nechtěl mít šťastné manželství? Kdo z nás by nechtěl mít šťastné a zdravé děti? Kdo z nás by nechtěl mít šťastnou a spokojenou rodinu? Kdo z nás by nechtěl najít smysl života?

No řekněte, nebylo by krásné najít tu pravou ženu – hodnou, milou, pracovitou, v posteli divošku, ale jinak anděla, co se báječně postará o rodinný krb a dobře vaří? Nehledají často muži vlastně pannu se zkušenostmi? A netouží ženy náhodou po tom pravém, panu božském – muži silném, tak trochu drsném, který je ochrání? Muži, který bude drsný k okolí, ale velmi jemný k opačnému pohlaví? Když si ale ženy najdou právě takového drsného chlapáka, bývají velmi překvapené, že není v posteli jemný, pozorný a romantický, ale naopak jde velmi rychle na věc a s žádnou předehrou se moc nemaže.

Vdáváme se a ženíme s vírou, že právě ona je ta pravá a on ten pravý. Snažíme se. Opravdu chceme, aby nám vztah s partnerem vyšel. Z billboardů všude kolem se na nás usmívají táta, máma, dcera, syn a pejsek (ideálně labrador). Tak nějak nenápadně nápadně nám je stále podsouváno, jak by měla vypadat šťastná a spokojená rodina (pracovně jí říkáme šťastná rodina z billboardu). A tak jsme skočili na lep a uvěřili pohádce. Dokonce nejen uvěřili – my ji přijali za vlastní. A přejeme si ji mít. Vážně je špatné toužit a doufat? Není. Ovšem pokud nám to nepřináší smutek a úzkosti v každodenním životě.

Jsme plni očekávání. Očekáváme, že ten druhý nás udělá šťastnými. Očekáváme, že když najdeme toho pravého či tu pravou, budeme mít manželství šťastné až do smrti. Opravdu to někdo jiný dokáže zařídit?

„Iluze, že máme vliv na druhé, je základem víry pro život ve vztazích. Jakkoli je věrohodné, že lidé se skutečně navzájem ovlivňují, smutnou skutečností ovšem je, že nedokážeme předvídat výsledek našich zákroků“ (Cecchin, 1994).

Ten druhý umí vykouzlit úsměv na naší tváři, umí nás rozesmát, umí nás rozplakat, ale neumí nás udělat dlouhodobě šťastnými či nešťastnými. Je užitečné vzít to, jak se cítíme, do svých rukou. Pak totiž sami dokážeme ovlivnit, zda jsme šťastní a spokojení. Je to naše volba. A tuto volbu bychom měli naučit i naše děti. Každý je za své štěstí i trápení zodpovědný sám.

Hledáme v životě lásku, ale láska není věc, tu nejde najít. V partnerských vztazích a manželství se snažíme najít něco, co neexistuje, a získat od druhého něco, co nám nemůže nikdy poskytnout. „Naše představy o manželství a soužití ovlivňují naše očekávání a jsou měřítkem pro hodnocení tohoto soužití. Naše představy jasně a bez diskusí říkají, jakým způsobem je třeba jednat a jak se cítit“ (Dědková, 2006). A pokud nejsou naše přesvědčení naplněna, hledáme dál. S vírou, že naše přesvědčení a očekávání naplní někdo jiný – jen je třeba jej najít. A tak někdy celý život hledáme toho jiného pravého či tu jinou pravou. Dokud nám nedojde, že musíme hledat u sebe, a ne u druhých. Že si naše představy o spokojeném partnerství naplníme jen my sami a nikdo jiný to za nás neudělá.

Jeden z mýtů je ten o šťastném manželství bez poskvrnky.

Šťastné manželství je bez konfliktů a hádek

V každé pohádce, když už jsou překonány všechny nástrahy a hrdinové napotřetí udělají vše tak, jak se má, se dle dobrých rad dozvíme oblíbenou větu: „A žili spolu šťastně až do smrti“. Často jsme se však ptali: „A co bylo dál?“ Skutečný život totiž začíná až po svatbě, ale ten nám v pohádkách nenabídli. Věříme-li, že partneři či manželé mají shodné názory na život a výchovu dětí, zkrátka jsou vždy v souladu, pak konflikty a nedorozumění znamenají, že něco není v pořádku, protože „takhle to přece být nemá“. Nakonec můžeme nabýt dojmu, že partner není ten pravý, protože ten pravý by se s námi tolik nehádal. V mnohých případech je však na vině i přesto, že nás partner miluje, nefunkční komunikace, bolavé srdce a zoufalá snaha něco změnit. Stejně mylný je předpoklad, že druhého partnera lze předělat. I tento mýtus je však dlouhodobě nefunkční.

„Jiným mýtem o manželském štěstí, je mýtus o harmonickém, šťastném, bezkonfliktním manželství, který staví na přesvědčení o mocné síle naší lásky, která nedovolí žádnému konfliktu zkazit naši pohodu“ (Dědková, 2006). Ovšem „nelze se vyvarovat sváru, protože je vysoce pravděpodobná neshoda názorů mezi manželi a neshoda návrhů, jež podávají při řešení úkolu zvaného manželství“ (Plzák, 2001, s. 68-69).

Tento mýtus může vyústit ve dvě varianty. První říká: „Dva lidé, kteří se skutečně milují, se vždy shodnou.“ Vede k tomu, že jakýkoliv konflikt či nespokojenost jsou pojímány jako důkaz toho, že se ve skutečnosti nemilujeme. Druhá varianta pak zní „žádné problémy, konflikty a nepříznivé okolnosti nejsou pro člověka dostatečně milujícího nepřekonatelné“ (Mlčák, 1996, s. 14). Jejím důsledkem je přehlížení a podceňování problémů, které mohou výrazně ovlivňovat funkčnost manželství.

Lze se setkat také s mýtem, že dobré manželství je bez konfliktů a hádek. Jakékoliv neshody a nedorozumění jsou vnímány jako velmi negativní, až ohrožující vztah a je potřeba se jim vyhnout za každou cenu. Nelze připustit jakoukoliv hádku, protože tím by partneři připustili, že jejich manželství je nefunkční. Stejně tak není důvod jakkoliv měnit komunikaci, protože žádný problém neexistuje. Manželé pak spolu hrají specifické partnerské hry, které jakýkoliv potenciální nesouhlas zamaskují za jakoukoliv cenu.

Konflikty a hádky jsou přirozenou součástí manželství. Jejich kultivovanosti či něžnosti se lze naučit. Není nad konstruktivní hádky v manželství.

Chtěli byste znát další mýty, kterým možná věříte i Vy a ani o tom nevíte? Uvnitř naší nové knihy najdete odpovědi nejen na tyhle otázky.

To, jakým mýtům rodina věří, často vypovídá o tom, jak to uvnitř rodiny funguje. Více se o nich dozvíte i na našem semináři. Přihlaste se a zjistěte, v jakých přesvědčeních žijete právě Vy a jak se to odráží ve Vašem každodenním životě.

Už víte, co budete letos číst na dovolené?

Zpět na výpis