Náš čtyřletý syn nerespektuje autority

Náš syn bohužel neprodělal typické období vzdoru a přišlo to až nyní, kdy jsou mu 4 roky. Všechno neguje a těžce bojkotuje. Momentálně jsem ve fázi, kdy už opravdu nevím, jak na něj.

Dobrý den, měla bych prosbu o radu. Mám 4,5letého syna, hodně citlivý kluk, až přehnaně empatický na svůj věk, hodně přejímá pocity a nálady od druhých. Bohužel neprodělal typické obdobi vzdoru v obdobi 2-3 let, ale to přišlo nyní...a hojně. Projevuje se těžkým bojkotem a negacemi: “To je dobře, že mi bude špatně, to je dobře, že zlobím...” Když v sobě tuhle “polohu” nemá, je zlatý, starostlivý, chce pečovat o zvířátka, kytky, prostě Jekyll & Hyde. Bohužel se s manželem dost pereme v názoru na to, jak na to. Četla jsem váš příspěvek “agresivní 4letý syn...”, kde radíte, aby se na děti šlo s klidem bez fyzických trestů. Manžel si myslí, že dvě výchovné na zadek nikomu nikdy neuškodily, jenže já si všimla, že pokaždé, když dostane, je sám víc agresivnější. Když mu chci domlouvat, jsem na něj “moc hodná a moc se s nim mažu”. Předesílám, že jsme čerstvě přestěhovaní, může být ve stresu nebo pod tlakem, ale toto chování bylo i před stěhováním. Ve školce si tedˇnavíc děti stěžovaly, ze Kuba je na ně ošklivý. Paní učitelka říká, že na její reakci Kubo omluv se, řekne neomluvím. Prostě těžký bojkot autorit i neautorit, jeden den pohoda, druhý den divočina. Chtěla bych moc poprosit o váš názor, protože momentálně teď jsem ve fázi, kdy si ale vůbec nevím rady. Moc děkuju!! Dita

Milá Dito, 

těší nás, že čtete naši poradnu a naše názory Vás zajímají. Moc hezky popisujete, jak je syn vnímavý a citlivý. To je možná vysvětlení, že určitě bude citlivý i na Vaše nálady a rozpoložení, včetně změny z přestěhování. 

Z vývojového hlediska je vlastně všechno v pořádku. Pro osobnost Vašeho syna je důležité, aby si prošel obdobím negace. To, že se projevuje až teď není nic zvláštního. Je moc důležité, aby si svou negaci prožil. Další citelná vůči rodiči přijde v pubertě. Rodiče často znejistí právě nad tím, co popisujete, kdy jednou je Váš chlapec super parťák a z toho totální negativista. Období negace slouží k tomu, aby se od Vás pomaloučku osamostatňoval. Mohla se zdravě vyvíjet jeho osobnost. Učí se zpracovávat emoce a vytvářet vztahy.

Teď Vás asi především zajímá, jak reagovat. Chápu Vašeho manžela, že by to měl vyřešeno raz dva, ručně stručně.  Problém je v tom, že fyzický trest zabere na chvíli a tím se rodič dostane do situace, že jej použije znovu. Co je podstatné, učí tím dítě modelu, že kdo má moc vyhrává, a ne sebeovládání nebo zvládání emoce agresivity. Ta se naopak může zvyšovat, jak popisujete. A většinou ji dítě vypustí na někoho, koho uzná slabším. Za to je opět potrestáno a kruh se uzavírá. Proto fyzické tresty nepodporujeme.

Jste zásadním vzorem pro svého syna, zatím bude přesně dělat to, co vidí u Vás :)   

Období negace netrvá dlouho. Pomozte ho synovi zvládnout. Neumí ovládat svoje emoce, to se teprve učí. 

Nabídnu Vám několik možností, které když využijete, může se negace u syna zmírnit. Bylo by pro Vás užitečnější za námi do poradny Akademie rodičovství zajít nebo vyzkoušet skype konzultaci. Více bychom byly v interakci. Vy syna znáte nejlépe, tudíž byste si přišla na to, co může zafungovat.

Tady jsou tipy, kterými se můžete inspirovat.

1. Když je syn v emocích a negaci. Tím, že nepůjdete proti němu, ale připojíte se. On Vám říká: “To je dobře, že zlobím”. Aha, co se Ti na tom líbí? Myslíš, že se to líbí paní učitelce? Co s tím uděláme?
2. Pokud to půjde, dávejte synovi možnosti výběru- nejlépe tři možnosti. Naopak, když to situace vyžaduje, není prostor pro debaty, jasně řeknete bez možností. “Já teď potřebuji, abys byl oblečený, hned jak skončí pohádka.”
3. Pokud synovi něco slíbíte, tak to dodržte. Když se Vám to nepodaří, tak mu to řekněte, že si to uvědomujete (mrzí mě to, příště si věci lépe zařídím). Snížíte jeho napětí a učíte model dodržování závazku.
4. Opravdu si všímejte těch maličkostí, kdy syn něco zvládá. Když pečuje o zvířátko, uloží si boty, pověsí bundu, s něčím Vám pomůže. “Všimla jsem si, že jsi dneska pomohl Jeníčkovi. Jsem nadšená, jak něžně se chováš ke křečkovi. Co myslíš, jak se mu to líbí?”
5. Děti jsou velmi citlivé na příkazy. V tu chvíli řeknou pravý opak. Zkuste je používat, co nejméně. V případě, že je syn na někoho ošklivý, tak užitečnější komunikace je: ”Vidím, že Honzíkovi se nelíbilo, cos mu udělal. Asi jsi rozlobený". Připomenu pravidlo - MY SI TADY NEUBLIŽUJEME. Smyslem je popsat co vidíte, dovolit dítěti prožívat emoci a jasně nastavit hranici.
6. Nepodporujte, aby se o synovi mluvilo, jako o zlobivém. Nálepka se vytvoří rychle a dětem pak nezbývá než opravdu zlobivým být.
7. Zkuste některé negace obracet v legraci, není třeba slova vztahovat na sebe.

Manželovi můžete nabídnout Váš pohled a když si budete jistá, v tom co děláte, lépe to přijme. Jinak je samozřejmě časté, že jsou v rodičovském přístupu rozdíly. Velké téma je, zda lze děti vychovávat stejně. V Akademii rodičovství i k tomuto tématu máme seminář.

Přeji Vám radostné dny se synem plné legrace. Napište, co se Vám daří nebo nedaří. Srdečně, Iva

Zpět na výpis