Nástup do školy v covidových časech

Jak bude probíhat začátek školní roku zatím není ještě úplně jasné. Lze předpokládat že začátek školního roku bude spojen s testováním dětí a to v termínech 1. nebo 2. září, 6. a 9. září. Jak to bude dál se bude odvíjet od epidemické situace.

Jak zařídit, aby generace "covidových" dětí z tohoto sebeprožitku vyšla posílena? Využijte tuto příležitost.

Věřte dětem a pedagogům - oni to zvládnou

Nejít s dětmi první den školy do třídy či šatny může být náročné pro nás rodiče. Děti to zvládnou. Pokud se budou moct opřít o rodičovskou jistotu budou to mít snazší. Platí pravidlo, že když je rodič v klidu a v pohodě, dítě se o jeho klid bude opírat - neznejistí. Pokud jste nervózní, máte strach, tak vaše dítě to z vás vycítí - i když mu budete říkat, že se nic neděje. 

Vlastně je mnohem lepší, když si děti musí poradit sami již od začátku. Všichni jsou více shovívaví, a když něco zapomenou, učitelé s tím tak trochu počítají a připomenou, napíší. Nikdo od vašich dětí ve škole nečeká, že neudělají první týdny chybu, něco nezapomenou. A když vaše dítě zapomene, nevadí, postupně se vše naučí. Je to proces. Děti se samostatně rychleji zorientují v novém prostředí a budou postupně samostatnější a zodpovědnější a to se jim v životě bude hodit. 

Mluvte s dětmi o všem, na co ptají  - nepopírejte realitu 

Nebojte se před dětmi mluvit o svých pocitech, vysvětlujte, na co se ptají. Kouzlo je v tom, že na co se ptají, tomu už rozumí. Znormálněte svoje pocity, svoje potřeby. A zkuste nastavit směr. 

“Ještě nějaký čas potrvá testování. Je to blbý, a může to být i nepříjemné. Pojďme vymyslet, jak to zvládneš. Chceš si to natrénovat tady se mnou?” Nemůžu jít s tebou do školy, protože chceme zamezit šíření té nemoci. Ale můžu být s tebou ještě chvíli tady před školou. Chceš se obejmout a až budeš připravený tak půjdeš sám?.” 

V každé větě, kterou svým dětem říkáme je mnohem více než jen samotná slova. Je zde zpráva, neviditelná. Ale má velký vliv, větší vliv než samotná slova. Když řeknete dítěti, “Ale můžu být s tebou ještě chvíli tady před školou. Chceš se obejmout a až budeš připravený tak půjdeš dovnitř.”, tak mu tím také říkáte 

• je v pořádku, jak se cítíš, nevadí, že máš strach, já jsem tady pro tebe a mám tě moc rád/ráda pořád, 

• a zároveň taky si můžeš dát na čas a až TY budeš připravený/á, tak půjdeš a já vím, že to zvládneš, já ti věřím, že jsi dost dobré na to si ve škole poradit a vše zvládnout

a to je to nejvíc, co můžete dětem dát, svoji víru, že jsou skvělé, báječné, že to zvládnou a že je máte rádi ať se děje co se děje. 

Máte také plné právo nesouhlasit s opatřeními, testováním i zde stále platí - mluvte o svých názorech s dětmi, s ohledem na jejich věk jim své obavy, potřeby vysvětlete. Pro jednoho rodiče je horší představa dítěte testovaného a v roušce celý den a tak jej raději nechá doma, pro jiného rodiče zase vytržení dítěte z kolektivu. Každý z nás se může rozhodnout jinak, má na to právo a s tím spojenou zodpovědnost. 

Děti prožívají situace jinak a signály jejich problémů jsou různorodé

I děti, které škola bavila a online docela dávaly, se mohou začít měnit. Mohou být nejisté zpět v kolektivech. Některým může chybět výklad a budou pozadu s probíranou látkou, obávat se zkoušení a testů. Jiné se mohou trápit ranním vstáváním (to bylo na distanční výuce to nejlepší, děti nemusely tak brzo vstávat).  Nemá smysl děti trestat, za něco, co je pro ně téměř nemožné zvládnout, tím podpoříte jejich pocit, že si připadají neužitečné a nedostatečné. Hledejte společnou cestu, jak jinak a nebo je jenom podržte, aby vše zvládly. Buďte pozorní k signálům, které vysílají a dejte jim i sobě čas. Nabízejte jim pomoc a i když vás odmítnout nezapomeňte na ty skryté neviditelné zprávy v komunikaci mezi vámi (jsem tady pro tebe, vidím, že je to pro tebe těžké, zajímáš mě, respektuji, že teď moji pomoc nepotřebuješ, ale kdyby ses rozhodlo jinak viš, že ti rád pomohu).

Dovolte si přepnout do pozitivna       

Je nám všem jasné, že zažíváme velkou změnu. Podstatné je přes jaké brýle se na tu změnu budeme dívat. Jak tuto změnu bude vnímat, jak ji využijeme pro prospěch našich dětí i nás.  

Vždy je v naší moci se rozhodnout, zda budeme za ten den u dětí hledat, co neudělaly, nestihly, zapomněly, nezvládly nebo se zaměříme, ale opravdu zaměříme, za co je ocenit. Jednoduchý popis čeho jste si všimli vám vystačí k velkému vztahovému kouzlení. “Vidím, že máš v notýsku hvězdičku, co jste dělali?, Líbilo se mi, žes ráno vstala a stihli jsme vše v pohodě. Překvapil jsi mě, to už jsem vůbec nečekala. Vidím, že jsi to rychle stihla, jak jsi to udělala? Potěšilo mě, že máš ořezané pastelky v penálu”.

Změna je život

Nikdo dnes neví, co bude. Změna se stala všudypřítomnou někdy vítanou, ale často také nechtěnou a nečekanou, nicméně je tady a my nevíme, co pro nás nového chystá. Naše děti se mohou již dnes učit využívat ji ve svůj prospěch. 

Začít spolu můžete tím, že

• Říkejte dětem pravdu. Žádnou – ani malou – lží dítě neochráníte! Naopak  narušíte vaši vzájemnou důvěru a připravíte dítě o možnost, něco se v této situaci naučit.

• Chyby děláme všichni, jsou přirozeným učebním nástrojem. Netrestejme děti za chyby, učme je, jak hledat řešení. Mluvte s dětmi o řešení, ne o problému. Mluvením o problému rozvíjíme problém (a dítě se cítí neschopné, nedostatečné), mluvením o řešení rozvíjeme řešení (dítě se cítí sebevědomě, jistě, schopné) . Problém jsou otázky směřující do minulosti, řešení jsou otázky směřující do budoucnosti. “Slyším, že je pro tebe náročné ohlídat si všechny věci do školy. Je to nová situace pro všechny – jak si s tím zkusíš poradit? Jak ti mohu s tou situací pomoct já a jak táta?“ Slyším, že máš problém, ale navrhni, jak ho zkusíš řešit. Je užitečné učit děti už odmalička říkat, co potřebují.

Základním předpokladem, na kterém vše stojí, je váš vztah a důvěra. Změna v životě natož covid nám nestojí za to, abychom si s dětmi zničili vztah. Proto je tolik důležité, jakým způsobem s dětmi mluvíme. Buďme v tom s nimi, buďme jim oporou ale nepřipravme je o příležitost se něco nového naučit, nechme je zakoušet svou kompetenci, věřme ji a celý srdcem fanděme. Ony nám to vrátí svoji sebejitotou a zodpovědností a schopností si v životě poradit.

Zpět na výpis