Nevím, jak dál...

Už delší dobu řeším emoce vůči své devítileté, vlastně skoro desetileté, dceři. Přestáváme si s ní rozumět. Neumíme s ní komunikovat. Já jsem navíc hodně vznětlivá, takže když už trvá její odsekávání, bouchání dveřmi a obracení očí dlouho, vybuchnu a pak jsem schopná jí zakázat úplně všechno a někdy si i zařvu. Ale potřebuji, aby trochu fungovala i doma. Připadám si jako opravdu špatná matka. . Přitom jsem si myslela, že budeme spíš kamarádky než sokyně.

Dobrý večer,

už delší dobu řeším emoce vůči své devítileté, vlastně skoro desetileté, dceři. Byla opravdový miláček, spíše tichá, libující si v soukromí. Se mnou a manželem se ráda mazlila a tulila, dělali jsme hodně věcí spolu, dokonce s námi doteď spává v naší ložnici. To je trochu zvláštní, ale kdykoliv jsme se ji pokusili přesunout do jejího pokoje, nastal téměř hysterický záchvat. Nakonec jsme se rozhodli nechat to na ní. 

Ale to není problém, který mě trápí. To, co mě tíží, je palčivější. Přestáváme si s ní rozumět. Neumíme s ní komunikovat. Já jsem navíc hodně vznětlivá, takže když už trvá její odsekávání, bouchání dveřmi a obracení očí dlouho, vybuchnu a pak jsem schopná jí zakázat úplně všechno a někdy si i zařvu. Pak se rychle zklidním, hodně mě to mrzí, že na ni křičím. Jenže na druhou stranu chci, aby trochu fungovala doma. Máme 14 měsíční holčičku, její sestru, která je velmi živé dítě. Péče o ni mi zabírá dost času, přesto se snažím věnovat se i té starší. Do toho ještě péče o domácnost, vaření, zahrada, zvířata... Je toho někdy nad hlavu. Ocenila bych, kdyby mi trošku pomáhala. Nechci nic velkého, jen aby si po sobě trošku poklízela a udržovala si pořádek v pokoji. Ale ani toho není schopná. Když ji manžel poprosí například o donesení pití, v devadesátidevíti procentech řekne, že se jí nechce. A já nevím, co na to říct. Manžel je z jejího chování pochopitelně zklamaný. Dále dcera závodí v atletickém oddílu, ale řekla nám, že na její závody nemáme jezdit. Když jsme se jí ptali, jestli se za nás stydí, řekla, že ne, ale jiný důvod neuvedla. Mám pocit, že ji snad neztrapňujeme, jsme docela mladí rodiče, ale ona má nejspíš opačný názor. 

Takže si připadám opravdu jako špatná matka. Přitom jsem si myslela, že budeme spíš kamarádky než sokyně. Netvrdím, že každý den je špatný, ale teď o prázdninách není dne, kdy bychom se s ní nedohadovali. Nejede ani na žádný tábor, abychom si od sebe navzájem odpočinuli. To už jsme zkoušeli loni a nakonec odmítla odjet. 

Dá se s tím něco dělat? Dnešek patřil k těm horším dnům a jsem z toho psychicky vyčerpaná. 

Děkuji za jakoukoliv odpověď,

Eliška C.

Milá paní Eliško,

děkuji za důvěru, že jste se obrátila na poradnu Akademie rodičovství. Věřím, že Vám nabídnu užitečný pohled.

Je skvělé, že jste se dceři s manželem hodně věnovali. Je to nesmírně důležitý vklad do dalších let. Podle toho, jak situaci popisujete Vaše dcerka se začíná od Vás odpoutávat a činí to přes typické “pubertální znaky” a puberta se drobnými signály připravuje. Z vývojového hlediska dcery je vše v pořádku, je teď potřeba, abyste jako rodiče rozlišili výchovný přístup k mladší dceři a ke starší. Starší dcera potřebuje velmi jasné hranice a vás jako důsledné rodiče. Bude zkoušet posouvat své možnosti a Vám bude připadat, že na sebe neustále narážíte. Už to není malá holčička jako mladší dcerka. To, že nechce, abyste jezdili na závody je krásný signál, že se chce osamostatňovat. Žádá si to ocenění. Rozhodně jste jako máma udělala vše nejlepší a teď jste nejspíš nervózní ze změny chování dcery. Vlastně si tím nejspíš říká o to, abyste k ní byli důslední. Nebojte se, dcera Vás nebude mít méně ráda, když nevyhovíte všem jejím požadavkům. 

Uvedu na příkladu situace s manželem, ale lze použít i ve vztahu k Vám:

“Když ji manžel poprosí například o donesení pití, v devadesátidevíti procentech řekne, že se jí nechce. A já nevím, co na to říct.”

 V takové situaci vy nebudete říkat nic, to je o vztahu mezi otcem a dcerou. Manžel je ten, kdo ji požádal a on bude chtít svůj požadavek splnit. Jeho odpověď bude v tomto duchu: “Slyším, že se Ti nechce, chápu to. Já jsem Tě však požádal a přines mi prosím to pití.” Bude ve splnění svého požadavku důrazný. Uvidíte, že dcera na sebejistotu rodiče taky zareaguje.

 Děti ve svém vývoji k dospělosti potřebují jak něhu, mazlení, ustupování, tak stejně limity, prožívání důsledků a vyžadování dodržet domluvené. Je to užitečné pro jejich dospělý život, ve kterém se nebudou potkávat jen s lidmi, kteří jim budou sloužit.

Jestliže potřebujete, aby vám dcera s něčím doma pomáhala, řekněte si o to. Může to být i zábavnou formou a ne “musem”, který nefunguje. 

Například u večeře se domluvíte, že sepíšete, co všechno je potřeba v domácnosti dělat, dáte do krabice a každý si vytáhne nějakou činnost, kterou bude dělat alespoň týden. Nebo si dcera rovnou vybere. V tomto věku děti většinou mají na zodpovědnost nejméně 3 činnosti jako příspěvek do domácnosti na starost samy. Opět je důležitá důslednost a jasná komunikace.

„Potřebuji, abys mi pomohla s….”

„Co potřebuješ ode mně, abys to zvládla?“

Domácí práce rozhodně nejsou atraktivní, takže nemějte ambice, že je bude dcera dělat s nadšením. Převracení očí, bouchání dveřmi a ksichtíky jsou součástí tohoto postupného odpojování.

Stejně tak potřeba oceňování, když se dceři podaří něco udělat nebo nezapomene, co slíbila.

Na závěr ještě nabídnu pohled na vztah matky a dcery. Píšete, že chcete spíš kamarádský vztah. Kamarádce však nemůžete říkat, že by vám měla pomáhat v domácnosti ani jí takto nastavovat hranice. Dcera potřebuje mámu, o kterou se může opřít. Která ji pohladí i řekne NE. Konflikty mezi mámou a dcerou vznikají velmi rychle. Právě proto, že je to tak emotivní a silný vztah.

Důležitá je otevřená komunikace. Potřeby dcery se začínají měnit, co nejvíce ji podporujte k samostatnosti, ať může dělat věci sama a nést za to zodpovědnost.  Konfliktů bude tím méně, čím více samostatnosti se zodpovědností dceři dáte. Dělejte za dceru jen to, co si myslíte, že nedokáže udělat sama. Tím, začne ona vidět sebe, že je schopná a významně se posílí její sebeúcta. 

Na našem webu Akademie rodičovství se můžete dočíst více o tom, jaké domácí práce děti ve kterém věku zvládnou a máte možnost shlédnout video o pubertě. I té první, kterou brzy bude prožívat vaše mladší dcerka.

Pokud bydlíte v Praze můžete navštívit seminář k pubertě nebo přijít na kurz. V případě větší vzdálenosti se s Vámi ráda potkám já nebo kolegyně na skype, kde si můžeme společně probrat konkrétní situace v interakci s Vámi.

Přeji hodně trpělivosti a radosti s dětmi. A budu ráda, když nám dáte zpětnou vazbu.

Srdečně, Iva

Zpět na výpis