První den ve školce

“Maminka plakala, Vítek se smál.” To je ideální stav, který si tak nějak přejeme všichni.

Když je dítě v pohodě, udělejte si hezké ráno, společně si vyberte oblečení a první den zkuste zvládnout bez spěchu. Povídejte si, co Vás oba ten den čeká. Ve školce si najděte značku, ukažte si, co kde je, řekněte si, co a jak bude, kdy si pro něj přijdete a co bude dělat, když… Pusu, zamávat, pomazlit, maminky zamáčknou slzu dojetí a vše je dobré. 

Když dítě pláče, je situace jiná. Pláčem Vám dítě říká, že potřebuje něco jinak. Neexistuje rada, která za všech okolností vždy funguje. Vy své dítě znáte nejlépe, víte, jestli potřebuje delší čas na rozloučení nebo to udělat rychle bez protahování. 

Pokud dítě pláče při loučení, zaměřte se na to, co se děje po tom, co Vy odejdete. Pokud se velmi rychle uklidní a začne si hrát, není třeba to příliš řešit. Pokud propláče celé dopoledne až do Vašeho příchodu, říká Vám, že jeho potřeby nejsou naplněny a je nutné mu v tom pomoci.

Nechte dítě, ať si vybere malého plyšáka, hračku nebo oblíbenou svačinku či fotku maminky, kterou si do školky vezme a které bude moct vždy říct, když bude smutné nebo nejisté. Seznamte ho osobně s učitelkou, aby vědělo, za kým může jít. To vše mu může pomoci. 

“Mám s ním chodit do třídy a chvíli si tam hrát a pak třeba nenápadně zmizet?”

Každá školka má pravidla nastavená jinak a i každé dítě je jiné. Je na Vás, jestli s dítětem na prvních pár desítek minut do herny půjdete nebo ne. Některé dítě to potřebuje a jiné jen zkouší, co mu ještě dovolíte. Co je ale důležité? 

Nelžete. Jít s ním do třídy a pak se beze slova nenápadně vypařit, aby si toho dítě nevšimlo, to není dobré. Nabourává to Vaši důvěru. 

“Ano, půjdu tam s tebou, když ti to pomůže, ale za 10 minut musím odejít, ano?” 

Někdy může Vaše přítomnost ve třídě nabourat celý ještě neusazený kolektiv a mohou začít plakat i děti, které doposud neplakaly. V takovém případě je také lepší zvládnout loučení v šatně, i když bude třeba delší. Některé děti potřebují jen 10 minut navíc pomazlit, sebrat odvahu a pak s hlubokým nádechem a sevřenými rty jdou. Ale nepláčou. Ptejte se dětí, co potřebují. I tříleté dítě Vám dokáže alespoň částečně odpovědět. 

“Tak u nás to bylo první 2 týdny úplně v pohodě a pak Anička proplakala další 4 měsíce.”

Začne po několika týdnech či měsících plakat, přitom chodilo do školky rádo? Ptejte se, co potřebuje. Co mělo a teď už nemá? Co by mu pomohlo, co pro něj můžete udělat Vy? Třeba ho jen přestal bavit režim vstávání, přestala ho bavit pravidla, která ve školce musí dodržovat. Nebo se s někým nepohodlo, na to je dobré zeptat se učitelky. Takový pláč má vždy příčinu. Hledejte ji. Neslibujte za školku odměny, ale ani nestrašte tresty. I když je to pro dítě náročné - dělá maximum, aby vše zvládlo. Další stres z toho, že přijde o pohádku večer, nebo že nedostane slibované autičko či zmrzlinu, už nepotřebuje. Navíc kupovat každý den dárek, za to, že zvládlo být ve školce či se nepočůrat je dlouhodobě neudržitelné. 

Dítě bude poprvé bez mámy a táty. Přichází první delší odloučení od rodičů, setkává se s negativními emocemi, přibude mu mnoho nových rolí, režim a pravidla, dětský kolektiv a mnoho dalších nových věcí. Někdy to dítě zvládá s úsměvem, jindy se slzičkami. Počítejte s tím, že si dítě na školku zvyká. Vytvořte časový prostor sobě i dítěti a práci si naplánujte později.

Když se děti nechovají tak, jak my chceme: Brečí nebo smlouvají, jsou agresivní nebo naopak bojácné, nemluví, nechtějí se účastnit aktivit, nechtějí jíst, po návratu ze školky trestají mámu za to, že ho tam nechala nebo se dokonce začnou počůrávat či vždy v neděli večer přijdou s bolestí břicha a zvýšenou teplotou? Tím vším mohou komunikovat svoje potřeby, které nemají naplněné. Když tyto potřeby dosytí, symptomy většinou zmizí.

1. Potřeba důvěry a pocitu někam patřit - Rodinné zázemí je v tomto věku nesmírně důležité. Dítě si může myslet, že jej rodiče dávají do školky proto, že jej už nemají rádi nebo že s ním nechtějí být. Podporujte jej v tom, aby mělo jistotu, že je doma plně přijímané a milované. Smysluplně strávený čas společně mimo školku je velice důležitý a dává dítěti pocit bezpečí, že někam patří. Školka na plný úvazek a 4 kroužky týdně tomu moc nepomohou. Běžte spolu ven zajezdit si na kole, házet kameny do řeky, povídejte si o tom, co ho baví a co se mu podařilo a v jaké pohádce zrovna žije? Dítě touží po tom, aby se rodič o jeho vnitřní svět zajímal. Že na to není sám.
2. Potřeba bezpečí a orientace v novém prostředí - Vše je nové. Tříleté dítě žije v pohádkách a fantazii. Doteď vyrůstalo ve svém království a nyní jej rodiče - král a královna - vyslali do světa na zkušenou. A v tom světě na něj v začarovaném lese a temných rybnících čekají všelijaké nástrahy. Takže se z donucení vydává do tohoto neznámého světa a má strach. Už nemá za zády mámu, za kterou se může kdykoli schovat, ale je najednou samo. Co když budu chtít čurat? Trefím na záchod? Co když si pro mě máma nepřijde? Nebo co když zapomenu, u kterého stolečku je moje místo? Takový strach může projevovat rozličnými způsoby - pláčem, vztekem, stažením se do sebe, agresivitou nebo dokonce psychosomatickými projevy. Tříleté dítě neumí své emoce popsat a už vůbec je ještě nedokáže adekvátně zpracovávat. Potřebuje mít jistotu, že se mu tam nic zlého nestane a že si dokáže nějak poradit. MŮŽU SI ŘÍCT O POMOC PANÍ UČITELCE I RODIČŮM.
3. Potřeba sebedůvěry - Sebevědomé dítě, které samo o sobě ví, že si dokáže poradit, se ve školce cítí lépe. Když přichází do školky a umí už něco, co ještě jeho spolužák neumí, zažije pocit úspěchu a jeho sebedůvěra se tím posílí. Je úžasné, že si umí samo obout boty nebo se převléknout nebo si donést jídlo ke stolečku. Cítí se kompetentní. Ví, že na to má. Dětský kolektiv umí být svou upřímností někdy až krutý. Pokud dítě do školky vstupuje se zdravou sebedůvěrou, dětské soudy jej tolik nerozhodí. Je důležité si uvědomit, že tříleté dítě se takto poprvé setkává s pocity smutku, stesku nebo i zloby. Čím více takových situací dokáže zvládnout, tím lépe se bude samo cítit. Ale aby to dokázalo, potřebuje Vás, abyste mu byli oporou. VÍM, ŽE TO ZVLÁDNU.
4. Potřeba hrát si a objevovat - Svět tříletého dítěte je jedna velká hra. Vše je zajímavé, vše chce vyzkoušet, osahat a objevit. Byla by velká škoda tuhle přirozenou touhu po objevování udupat nepovedeným vstupem do školky. Nalaďte se na hravou dětskou notu, školka nemusí být vážná a seriózní povinnost, ale taková naše hra, kterou společně hrajeme. “Ty jsi malý objevitel, který pluje na velké lodi do neznámé země jménem školka a až tam něco objevíš, příjdu a budeme si o tom vyprávět.” Hrajte si spolu. 

A co vy, rodiče? Jaká změna je to pro vás? Z čeho máte obavy?

• že poprvé svěřujete dítě někomu do výchovy, nemáte ho na očích, nevíte, co dělá nebo jak se má, že nad ním nemáte kontrolu?
• že to, co jste si doma za 3 roky “vypiplali”, Vám ve školce zničí? Že nevíte, zda to na něj bude mít dobrý vliv?
• že Vám bude smutno? 

Emoce nejsou výhradou dětí. Máme je všichni. I maminkám a tatínkům je smutno a stýská se jim nebo si dokonce připadají jako špatní rodiče, když dítě dají do školky. Že něco nezvládli nebo že s dětmi nemůžou být. Může se Vám hodně ulevit, když si všechny emoce přiznáte a dovolíte si je prožít. 

Děti poznají, když něco není v pořádku. Když jsme vnitřně nejistí, okamžitě to vycítí. A pak při odchodu do školky pláčou a nám trhá srdce nechat je tam a o to více si říkáme, že jsme je do školky neměli dávat a jak jsme hrozní rodiče. Pomozte sobě i dětem tím, že si ujasníte, jak to máte. Proč ho dávám do školky? Musím do práce? Mám doma druhé dítě, kterému se chci víc věnovat? Nudí se už se mnou doma a potřebuje vrstevníky? Nebo prostě jen chci mít trochu času sama pro sebe? To vše je naprosto v pořádku. A je fajn o tom vědět. To, jak to máte v sobě nastavené pak budete i přirozeně s dítětem komunikovat. Důležitá je Vaše sebejistota. O tu se Vaše dítě opírá. 

A přesto, nezvládáte situace, kdy v šatně dítě pláče, Vám se chce brečet taky a nakonec raději zbaběle utečete? Když bude do školky vodit děti tatínek, babička nebo dědeček, možná bude vše úplně jiné. Zkuste to. 

Už samotný okamžik vyzvednutí dítěte může nastavit náladu na celé odpoledne. Zkuste netelefonovat, nespílat, že se pomalu obléká a vy nestíháte nakoupit.

Raději se zeptejte, s čím si hrálo? Co se mu líbilo a co spolu odpoledne vymyslíte.

Ať vše společně zvládnete s radostí!

Zpět na výpis