Puberta dítěte a jak ji zvládnout.

Najednou nás v našem bytě bydlí více. K našim dětem přibyla “puberta”. Rozčeřila poklidné vody chodu naší domácnosti. Máme doma pestro v náladách, hlasito v hudbě, barevno v obličeji, nepořádek v pokoji a spoustu nových výrazů: “mami, to neřeš, tatííí, to bylo to fakt libové, a koho to asi tak zajímá? až po velmi pikantní slovník těch nejtvrdších výrazů. Začíná období pestrého života s puberťákem.

Kdy tohle šílené období skončí? Je nejčastější otázka rodičů dospívajících dětí.

S nadsázkou se dá říct, že tehdy až se Vaše dospělé dítě zdárně odstěhuje a bude se za Vámi vracet, protože chce, a ne protože musí.

Ve chvíli, kdy máte ze svých dětí vedle sebe parťáky, kteří neprudí, domluvíte se, odvezou vás, kam potřebujete, tak - se odstěhují. Na jednu stranu je vám to líto, ale můžete se ocenit za dobře splněnou roli rodiče.

Než vaše děti vyletí z hnízda, kousek cesty vás čeká.

Co se pod pojmem puberta skrývá?

Cílem celého tohoto období by mělo být úspěšné odstřižení od rodičů a převzetí zodpovědnosti za svůj život. Mladý dospělý by měl být na konci puberty nasycen. Nasycen bezpečím i závislostí na rodičích by měl s vervou toužit po vstupu do dospělého života. Nebýt závislý na rodičích materiálně ani duševně. Odpoutat se od rodičů. Odpoutání od rodičů neznamená zpřetrhat vztahy. Naopak vytvořit novou kvalitu vztahu - vztah rovnocenný, partnerský.  

Rodina je pro každého jedince základem jistoty a bezpečí. Čím hlubší a jistější jsou vztahy v rodině, tím snáze se jedinec odpoutává a nachází nové vztahy s vrstevníky a postupně s partnerem a zakládá svou vlastní rodinu.

Konflikty - jakožto nejlepší nástroj pro odpoutání nemají negativní dopad, když mají mladí lidé pocit, že mohou svobodně vyjadřovat své názory, a že se na ně bere ohled.

Je důležité, aby rodič dokázal být mladému člověku k dispozici, aby se mu věnoval a pak jej dokázal včas a s důvěrou pobídnout k odchodu. Nenasycené dítě se drží doma nebo se pomocí různých triků snaží doma udržet.

Jak to mají puberťáci přežít?

Dnešní puberťáci to nemají vůbec jednoduché. Moderní doba vede k tomu, že se dětství zkracuje. Všechno je tak trochu zrychlené. Tlak na výkon, učení, zodpovědnost a úspěch je ve společnosti velmi silný. Ten reálný svět se rozšířil o svět sociálních sítí a kyberprostoru. Nutnosti být sále online a tak nějak ve střehu. Orientovat se v nepřeberném množství informací a vědět, že vlastně nevíme, jak bude vypadat svět  za pár let, až budou oficiálně dospělí. Odborníci uvádí, že až 60% profesí, které budou vykonávat dnešní školáci ještě neexistuje. Dnešní dospívající jsou vystaveni takovým změnám a nejistotám, jaké jsme my rodiče nezažívali. Zároveň je důležitým výchovným úkolem nás rodičů, vybavit děti takovými schopnostmi, aby změny zvládaly a dokázaly ustát neustále se zvyšující nároky okolí.

Pro dítě je dospívání obdobím velkých změn – hormonálních, fyzických i psychických.

Už to není ten malý poslušný chlapeček, který nám vše odkýval a holčička s culíkem. To je zásadní moment! Je potřeba si jako rodič uvědomit, že dítě prochází veledůležitým životním procesem, který směřuje k samostatnosti a schopnosti se odloučit od rodičů a žít svůj život. Když dítě tímto procesem neprojde, když mu to my rodiče neumožníme, tak vlastně nedospěje. Vidíme pak budoucí „mamánky“, dospělé děti vytvářející problematické závislé vztahy, neschopné se o sebe kvalitně postarat.

Bezpečné důvěrné klima ke sdělování pocitů, otevřená komunikace, povídání si či Vaše citlivé vedení dítěte k zodpovědnosti a samostatnosti, to vše jsou základy, díky kterým budete pestré období puberty společně zvládat lépe.

Čeho si určitě všimnete?

• Fyzických změn. Pro dítě je to období velkých změn. Začne se měnit fyzická stránka, postava, jsou viditelné mužské a ženské rysy. Lednička je vyjezná dříve, než vy vychladnete z poslední výměny názorů s potomkem.
• Kolísavých emocí. Prudkými fyziologickými změnami oslabená nervová soustava navozuje psychickou i emoční labilitu. V běžném životě to pak znamená, že během půl hodiny projde dítě záchvatem zuřivosti a pláče a po chvíli se směje s kamarádkou do telefonu.
• Názorového vymezování proti rodičům a veškerým autoritám. Věřte, že cokoliv řeknete, bude špatně nebo alespoň v protikladu.
• Černobílého myšlení a jasné pravdy. „Tak to je”.
• Dělání rázných gest (bouchnutí dveřmi).
• Pocitů nejistoty a vlastního sebehodnocení. U děvčat nejčastěji hodnocení vlastního těla.
• Snahy přebírat zodpovědnost za svoje jednání, což často podkopeme rodičovským hodnocením, protože vy byste to udělali jinak.

Co puberťáci nesnáší?

• ranní vstávání
• neustálou kontrolu rodiče za zády
• povyšování se nad dítětem: "já jsem tvůj rodič, já to přece vím nejlépe"
• autority obecně
• manipulaci, hodnocení, srovnávání, zesměšňování před kamarády = to si často neuvědomujeme
• organizování jejich času
• nedodržení vámi slíbeného slova
• vyvracet necitlivě jejich pravdu a nutit svoji pravdu
• když jim skrytě nutíte svoje vlastní nesplněné ambice a očekávání

Co puberťáci chtějí, ale většinou si o to neřeknou

• jasnou otevřenou komunikaci
• důvěru a víru, že to zvládnou
• ocenění, povzbuzení
• respekt a podporu
• předávání zodpovědnosti bez následných komentářů – "proč jsi to udělal takhle, nešlo to takto..."
• nastavení pravidel – opěrný bod
• vytváření dohod – u kterých se mohou cítit jako parťáci
• možnost dělat rázná gesta (bouchnutí dveřmi) a prožívat se
• podpořit jejich sebeúctu

Jaký výchovný přístup k dětem zvolit, aby to všichni měli jednodušší?

V pubertě už nepočítejme s tím, že našeho mlaďocha budeme vychovávat. Doba, kdy jste pro ně byli svaté nedotknutelné autority, je nenávratně pryč. Novou autoritu si nezískáte bojem o převahu, příkazy a zákazy. Jediné, co funguje, je být autentický, dávat důvěru a zároveň jasně, čitelně a smysluplně vymezovat a nastavovat hranice, tedy podporovat zodpovědnost.

Je potřeba začít mnohem dříve než v pubertě. Pokud je dítě vedeno k zodpovědnosti a rodič mu neumetá cestičky, tak i schopnost vyhodnocovat důsledky svého jednání mu půjde v dospívání jednodušeji.

Pokud jako rodič budu nad pubertou svého dítěte dopředu přemýšlet, že mě čeká hrůza, tak to asi hrůza  bude. Dospívající to má už tak složité a nepotřebuje vedle sebe rodiče, který se hroutí z jeho vývojového posunu. Potřebuje se o něj opřít a pomalu odpoutat.

Jak to mám jako rodič zvládnout?

1. Neberte slova Vašeho puberťáka osobně. Jste pro své dítě cvičným a bezpečným trenažérem, na kterém si může zkoušet svoje hranice ve vztazích.
2. Vytvořte si ve své hlavě mentální hranici, za kterou už nechcete jít a svému pubertálnímu dítku ji sdělte.
3. Vytvořte si s dítětem dohodu, že pokud zajdou příliš daleko, objeví se varovný signál (např. nějaké domluvené slovo, symbol, hra na nástroj), který upozorní, že stačilo. Taková dohoda musí být oboustranná.
4. Nenechejte se vtáhnout do pubertálních nálad a stížností, protože tím nikomu nepomůžete.
5. Najděte si čas pro sebe a svého puberťáka pusťte s vrstevníky. Nejlepší učitel je zkušenost.
6. Pokud žijete svůj plnohodnotný spokojený život, tak tím nejlépe dáváte model svému dítěti, takový, o který se může opřít.

Rodiče musí nechat  své skoro dospělé děti se o sebe starat a mohli si tak zkoušet zažívat důsledky svých činů ještě relativně v bezpečí. Bez prožitých zkušeností se žít svůj život nenaučí. Dejte mu šanci dělat něco jinak, než byste dělali Vy.

Nejde všechno pochopit a i když je to naše dítě, nemůžeme všemu rozumět. V období puberty a dospívání budete potřebovat hodně trpělivosti a respektu. Vaše dítě nejste vy, i když jste ho vychovali. Užijte si pubertu svých dětí.

V našich kurzech v Akademii rodičovství se rodiče učí, jak postupně předávat zodpovědnost svým dětem. Mají možnost přijít si na svůj způsob, jakým chtějí své dítě připravovat na život a zda jejich výchova k tomu směřuje. Připojte se i vy. Termíny kurzů a seminářů najdete zde.

Pokud se vám zdá, že vaše děti už zlobí přes čáru - můžete vše probrat s odobrníky v individuální či rodinné poradně. Jsme tady pro vás.

Zpět na výpis