Strach ze školy a jak ho řešit

Školní rok se rozjel na plné obrátky a největší frmol máme za sebou. Děti si ve škole pověděly o svých prázdninových zážitcích a znovu se zaběhly ve školním režimu. A najednou může přijít den, kdy se Vaše dítě ráno necítí dobře, bolí ho břicho nebo hlava, a tak zůstane doma. Běžná věc. Jenže když se scénář opakuje už poněkolikáté, začnete si toho víc všímat. A když veškeré náznaky nemoci pravidelně večer mizí a ráno se zase objevují, začnete přemýšlet nad tím, zda se dítě nepokouší škole vyhýbat.

Pokud se dítě začne pokoušet škole jakýmkoli způsobem vyhnout, vždy je za tím nějaká hlubší příčina. Nemusí to být jen o lenosti či pohodlnosti.

V prvé řadě se pokusíte s dítětem promluvit. Zjistit, proč do školy nechce, zda mu tam někdo neubližuje nebo zda se mu prostě jen líbí, že si může doma dělat, co chce. Ale často se stává, že děti o těchto citlivých věcech mluvit nechtějí nebo ani neumějí. Jak tedy poznáte, zda se jedná o skutečný strach ze školy nebo o záškoláctví? A jak tuto situaci řešit?

Strach ze školy nebo záškoláctví

Strach ze školy a záškoláctví spolu úzce souvisí. Záškoláctví je vyvrcholením řady příčin a různých forem strachu spojených se školní docházkou dítěte. Strach z neúspěchu, opakovaného selhání, šikany, neschopnost naplňovat vysoké nároky rodiče, nepochopení dítěte vidět smysl ve vzdělání a spousta dalších příčin. Pokud tedy má dítě o vzdělávání mimo školu a jiné formy získávání informací živý zájem, o záškoláctví pravděpodobně nejde. Nicméně je potřeba být obezřetný, protože záškoláctví vzniká postupně.

Dítě projevuje symptomy skrze tělo – nevolnost, bolest hlavy apod. Vždy existuje více variant, které je potřeba citlivě zvážit, aby se jeho osobnost zdárně vyvíjela jak po fyzické, tak psychické stránce. Za prvé může dítě cítit nepříjemné projevy, které mohou být vyvolány – i nevědomě – únavou, strachem, nadměrným přetížením, pocitem vlastní neschopnosti výkon zvládat. Klidně se objeví jenom ráno a v průběhu dne mizí. Dítě může být natolik senzitivní, že se jeho prožívání projeví fyzicky jen ráno a večer na něm nic nepoznáte. Za druhé také může dítě zkoušet, co na Vás funguje, co mu projde. A pokud rodič na zdravotní potíže dítěte obvykle reaguje, tak chytře využívá situace. Rozhodně není na místě dítěti vyčítat, že si vymýšlí. Hranice důvěry je tenká. Pokud se nebude zdravotně zhoršovat, zaměřte svoji pozornost jiným směrem.

Posilujte důvěru

Zaměřte se na vzájemný vztah vás obou, posílení důvěry. Velmi záleží na tom, abyste jako rodič měli představu o tom, co dítě dělá, když do školy nejde, jestli ho baví učení, jestli si ochotně doplňuje probranou látku, kterou zameškalo atd. Záleží také na tom, v jakém věku se tyto pokusy vyhnout se škole objevují. Například děti v prepubertálním věku mohou intenzivně zkoušet posouvat hranice mezi Vámi. Důvěra je však na prvním místě, proto byste měli na zdravotní obtíže dítěte reagovat a popřípadě zajít k lékaři.

Ve chvíli, kdy se potvrdí, že dítě nemá žádný zdravotní problém, začněte se sami sebe ptát. Jakým způsobem podporujete své dítě k překonávání překážek? Jste benevolentní rodič nebo umíte nastavovat hranice? Jak jej podporujete, aby bylo nuceno vystoupit ze své komfortní zóny (jít do školy, i když se necítí zcela dobře, splnit dohodnuté, i když už leží v posteli, vysát celý byt, udělat něco navíc pro druhé)? To všechno je moc důležité k vzájemné důvěře a růstu osobnosti.

Jaké má vaše dítě domácí povinnosti

Užitečné pro Vás může být i zamyšlení nad tím, jaké povinnosti doma dítko má a pravidelně vykonává (vynášení koše, myčka, mytí auta, péče o zvířátko…). Nebo za co je, co se týká školních povinností, zodpovědné. Zda se samo učí, píše samo domácí úkoly, chystá si školní tašku, vstává samo na budík). Zkušenost je taková, že pokud dá rodič dítěti důvěru, a to má možnost si samo některé aktivity převzít a prožít důsledky, cítit se zodpovědný, velmi se posílí sebeúcta a řada symptomů zmizí. Děti mají mít domácí povinnosti, protože ty vedou k naplnění potřeby sounáležitosti a jejich vykonávání vede k vnitřní disciplíně. Ta se jim velmi hodí právě při překonávání překážek a učí je schopnosti vystoupit ze zóny komfortu.

Nedošlo doma k nějakým změnám

Další otázkou, nad kterou byste měli uvažovat, je, zda něco není u vás doma jinak? Často se děti začnou chovat zvláštně, když vnímají, že se doma něco děje a ony na to nemají vysvětlení. Jaká změna u vás mohla ovlivnit dítě a ono ji komunikuje tělesnými symptomy nebo nechutí jít do školy? Nejčastěji jsou to konflikty rodičů, příchod sourozence, úmrtí v rodině, ekonomická situace rodiny, nemoc členů a podobně.

Smysl chození do školy

Určitě je fajn, když si s dítětem popovídáte o smyslu chození do školy. Ptejte se, na jeho pohled na věc. Co by chtěl dělat až bude velký, jaká práce by ho bavila. Podporujte zvnitřnění hodnoty vzdělávání. Může to být cesta k větší svobodě. Můžete mu říct, jaké to bylo, když vy jste chodili do školy, co jste zažívali. Příběhy rodičů děti milují. V širším úhlu pohledu je školní docházka v našem státě povinná, a i toto by mělo dítě vědět a nějakým způsobem respektovat.

Zeptejte se ve škole

Můžete si také domluvit schůzku s třídní učitelkou. Zeptat se, zda si všimla u dítěte nějakých změn. Jak se jí jeví v kolektivu, s kým se kamarádí, zda je aktivní, kamarádské a radostné. Učitelka může velmi pomoci, pokud by potíže souvisely se školou.

Kroužky a aktivity

Odpolední aktivity dítěte jsou také důležité. Jaké navštěvuje kroužky nebo zda má možnost prožívat úspěch při neškolních činnostech. Pokud se zabývá sportem nebo nějakým kroužkem, co nejvíce ho podporujte.

Situace, kdy se dítě snaží vyhýbat škole nebo rovnou chodí „za školu“, je citlivá. Je pochopitelné, že jako rodiče máte o své dítě obavy a chcete celé věci přijít na kloub. Během tohoto procesu se určitě pokuste zjistit okolnosti, které k takovému chování dítě vedou a na celou věc se podívat více shora. Děti mají v sobě zakódovanou přirozenou touhu po získávání informací, chtějí se učit, dozvídat, objevovat. Pokud se dítě tomuto cíleně vyhýbá, je potřeba zjistit, proč.

Zpět na výpis