Syn je ráznější povahy, nebojí se i bouchnout jiné děti

Jak řešit situace, kdy je můj syn ráznější, pořád se s bráchou pošťuchujou a když si hraje s dětmi a něco se mu nelíbí, tak neváhá bouchnout? A může ostatní děti bouchat, i když je v právu?

Chtěla jsem se zeptat, jak řešit – syn 5 let je druhý sourozenec a je takový ráznější, pořád se s bráchou pošťuchujou a když si hraje s dětmi a něco se mu nelíbí, tak neváhá bouchnout, ale není to se všema dětma, spíše s kluky. Jak toto řešit? A zda vůbec bouchat, i když je v právu. Děkuji Andrea.

Milá paní Andreo,

Je moc fajn, že se ptáte na otázku kolem dětského pošťuchování a bouchání se navzájem. Líbí se mi Váš postoj. Není smyslem zakazovat, ale pocity pojmenovávat a s emocemi umět pracovat.

Syn je ve věku, kdy se učí navazovat vrstevnické vztahy. Je skvělé, že má staršího bráchu, protože je to pro něj bezpečné a vy nemusíte moc zasahovat. Syn zkouší, co mu zafunguje, když druhého bouchne, vnímá jeho reakci. Pokud mu to projde v klidu, tak bude totéž opakovat. A myslím si, že někdy cíleně, protože velmi zjednodušeně řečeno – děti mají rády pošťuchování, pranice, obzvlášť chlapci. Nebojí se jít do fyzického kontaktu. Za synovým bouchnutím je reakce na něco – co se mu od druhého nelíbí nebo potřebuje na sebe upozornit, něčeho dosáhnout, je unavený, cítí se v ohrožení anebo je za tím ještě jiná skrytá potřeba. To, že bouchne, uhodí – je nejrychlejší způsob. Dělají to bohužel i dospělí dětem. Píšete, že syn dokáže rozlišit, koho bouchne a koho ne (děvčata nebouchá), to je signál jeho sociální vyspělosti a sebeovládání. A první krok k tomu, nabídnout mu jiný způsob, jak se vypořádat s konfliktem ve vztahu.

Jak na to:

V nějakou přívětivou chvilku si se synem sedněte a popište mu, co jste viděla.

 “Všimla jsem si, že když ses dnes s bráchou nepohodl, že Ti vystřelila ruka a bráchu jsi bouchl do břicha. Asi Tě něco hodně naštvalo. Chápu, ale bouchnutím můžeš druhému ublížit. Pojď, zkusíme vymyslet, jak bys na to mohl vyzrát jinak. Co tě napadá?”

Nechejte působit synovu fantazii, je ještě stále v krásném magickém období. Až pokud syn nic nevymyslí sám, můžete mu nabídnout: zakřičet, zavolat na pomoc postavu z pohádky, zadupat, zdůraznit druhému naštvání, ale nesahat na něj apod. Cokoliv, co povede k ventilaci emocí.    

Ještě je fajn se na závěr domluvit, zda si to syn bude chtít hlídat sám nebo ho máte upozorňovat, že druhé neboucháme.

Smyslem je ubezpečit syna, že jeho pocity jsou v pořádku, jen řešení “bouchnutím” druhého člověka ne. Zároveň mu vysvětlit, že umět se bránit, když někdo útočí je v pořádku.

Na co nezapomenout!

1. Je důležité nechat synovi možnost naučit se mezi vrstevníky fungovat.
2. Co nejméně zasahovat do konfliktů mezi sourozenci, zároveň nastavit si s nimi pravidla (nebijeme se, nemluvíme sprostě, apod.)
3. Respektujte pocity syna - (někdo ho naštval a on mu to chtěl dát najevo)
4. Naučit chlapce i jiný způsob reakce, než druhého uhodit
5. Jako rodiče jste modelem. Pokud vy používáte plácnutí, pohlavek, tak budete těžko vysvětlovat, že se to nedělá. Bude to zkoušet na slabších, na silnější si nedovolí. Chlapci velmi citlivě vnímají, jak sama reagujete, když jste nazlobená, co u toho děláte.

Agrese je v určité míře zdravá a normální, není užitečné ji potlačit, ale umět tuto emoci prožít a ovládat se. Vyventilovat bez ubližování.

• nechejte kluky poprat a klidně se zapojte
• při hře mohou zjistit, co druhého bolí a co ne – jakou sílu může použít poznají jen ve fyzickém kontaktu
• dětské praní se s dopředu domluvenými pravidly právě agresi uvolňuje (nekopat do břicha a obličeje, nesmí téct krev, když druhý dá znamení, že bolí-zastavit apod.)
• zařaďte si do programu polštářové války s celou rodinou

Jako máma nastavujte svým dětem hranice. Chlapci si podle toho formují, co je ještě v pořádku a co už ne. Vycházet to bude z vašich životních postojů.

Přeji Vám hodně zábavy a radosti s chlapci nejen během prázdninových dnů. Se srdečným pozdravem, Iva Kyselá

Zpět na výpis