Vztah otce a 12leté dcery po rozvodu

Mám přítele, který má dceru z předchozího manželství. Neustále na svém otci visí, sedá mu na klíně, spí s ním v posteli. Je to ještě normální? Mám s ní velký problém, připadá mi, že jsem vůči ní už zaujatá.

Dobrý den, chci se zeptat, potkala jsem fajn muže, ale problém je v jeho dceři. Starší je v pohodě, ale mladší, skoro 12letá dcera je děsná. Neustále na něm visí, sedí mu na klíně, stále sedí u něj, musí se ho dotýkat, skáče mu po zádech nebo si mu lehne na klín, on dá ruku pod její tričko a drbe ji. Má ji v péči ze 14 dní 4 noci, a to s ním spí v posteli. Jen by mě zajímal názor, zda toto je normální nebo už jsem vůči jeho dceři zaujatá. Moc děkuji.

Dobrý den,
moc díky za Váš dotaz, myslím, že prožíváte podobné emoce, jako mnoho žen. Vztah otce s dospívající dcerou je vždy jedinečný. Dívka v tomto věku se často k tátovi obrací a je to tak vývojově v pořádku.
Má za tím mnoho důvodů, které v tomto případě ví jen jeho dcera a možná ani do slov dát neumí. Je moc fajn, když se vztah dcery a otce v pubertě a dospívání podaří rozvíjet. Tím nemyslím, že otec dceři plní vše, co ona chce ani, že si ho ona "omotá kolem prstu". Mám na mysli, když táta naplňuje svou otcovskou roli a pomáhá dceři poznávat mužský svět. To znamená důslednost, vyžadování domluveného, dobrodružství, pošoupnutí do samostatného života. Ale také přijetí dcery jako ženy = že je v očích táty krásná taková , jaká je. A velmi důležitá je jistota, že se má o koho opřít a může se schovat do jeho velké náruče. Pokud se alespoň něco z toho podaří, je to otcův životní dar.
Nevím, jak dlouho se s přítelem znáte, ale je možné, že Vám dcerka potřebuje dokázat, že ona je v životě táty důležitá. V takové situaci je důležité, aby muž dal jasně najevo, co je role partnerky = Vaše role a co role dcery.
Pro otce to také není jednoduché. Dcera se mění v ženu před očima. Je to přelomové období začátku puberty.Najednou to může být zvláštní, jak pro dceru, tak pro vašeho přítele. V tomto věku je potřeba přistoupit citlivě k odpoutávání nikoliv odmítání.
Ptáte se mě, zda je normální, to, co popisujete. Přemýšlím, kdo jiný to může rozhodnout, co je normální než všichni ti, kterých se to týká. Normální je z mého pohledu především to, na čem se vy všichni domluvíte. Je Vám v tom nějak dobře a nikdo nestrádá, neuplatňuje moc ani není obětí. Pokud standardně spíte s partnerem v jedné posteli a pouze, když přijde jeho dcera, tak spí s ní, bylo by fajn, aby si to s Vámi jako s partnerkou dojednal. Dcera už by se pomalu mohla právě přes společné spaní odpoutávat ( nahradit rituálem povídání před spaním.)
Pokud Vám to není příjemné nebo máte pochybnosti, tak si položte otázky, odpovědi Vás nasměřují k sebereflexi:

• Co mi na tom vadí? Bojuji s jeho dcerou o přítelovu přízeň?
• Podle jaké normy posuzuji zda je vztah přítele a dcery normální?
• Jsem zaujatá, protože bere moji moji pozornost?
• Jaký vztah jsem měla já se s vým otcem? Není za tím nenaplněná potřeba toho, že jste to takto neměla?
• Jak se o sebe umím postarat? Dokážu příteli říct, jak bych to chtěla?
• Jaké jiné obavy mám?

Váš přítel má s dcerami vytvořený vztah od jejich narození, vy jak partnerka do něj přistupujete a je fajn si nastavit společná pravidla, ve kterých Vám bude s přítelem i dcerami dobře. Bez toho, aniž byste si s přítelem o tom, co Vám vadí nebo vás znepokojuje, popovídala, se těžko dozvíte, co je za tím. A taky pomůžete příteli uvědomit si, že možná jede v zajetých kolejích, holky vyrostly a jde to jinak.
Není jednoduché odpovědět na krátký dotaz bez větších souvislostí. Určitě je ve Vašem příběhu spousta informací, které by ho dokreslily. Pokud jste blízko od Prahy, určitě stojí za zvážení osobní konzultace v Akademii rodičovství nebo napiště a doladíme, co budete potřebovat.
Se srdečným pozdravem, Iva

Zpět na výpis