Založit komponovanou rodinu, nebo se jí raději vyhnout?

Když jsem se před pár lety rozvedla a zůstala s dětmi sama, byla jsem přesvědčená, že už zůstanu sama napořád. Najednou je ale všechno jinak. Objevil se někdo, s kým bych chtěla sdílet domov.

Ale není to tak jednoduché. Já mám své děti, on má taky jedno, máme se pokoušet spojovat něco, co se zdá být nespojitelné? Podle čeho se mám rozhodovat, jestli ano nebo ne? Co nás na té cestě může potkat?

Moje děti, tvoje děti a my dva

Moje děti zažily hádky svých rodičů, urážky a slzy. Viděly, jak se nám rozpadá manželství, viděly, jak se dva lidé přestanou mít rádi, viděly, jak vypadá vztah, který se už nikdo ani nepokouší zachránit. Teď mají šanci vidět, že to jde i jinak. Ano, mám šanci jim ukázat, že vztah nejsou jen hádky a křik. A jaké to je, žít v úctě a respektu. Poznají, že ne každý vztah musí vždy skončit nezdarem. To je pro jejich život a jejich budoucí partnerství velmi cenné.

Nový model, nový vzor

Můj nový přítel může být pro mé děti velkým přínosem. Je jiný, než je jejich otec. Ne lepší, ne horší. Jiný. Ale právě to je ta velká výhoda. Mají možnost poznat v něm nový vzor, nové modely chování a podle nich se učit.

Čím lépe se také děti budou orientovat v naší spojené složité rodině a všech vztazích s novými tetičkami, strýčky a babičkami a dědečky, tím lépe se budou umět orientovat ve vztazích ve svém vlastním budoucím životě. V těchto složitých vztazích budou muset umět komunikovat, budou se muset naučit prosadit i upozadit, takovou šanci jinde nemají. Ale na druhou stranu – když se v tom zamotáme, stane se z výhody velká nevýhoda. Měli bychom o tomhle určitě hodně mluvit.

Čím chci být? Nevlastní máma nebo kamarádka?

Pokud budeme společně žít jako jedna velká rodina, stanu se maminkou i tomu nevlastnímu dítěti? Budu se o starat, vařit, nakupovat, chystat svačiny, vyzvedávat ze školy všechny děti stejně. Vlastní i nevlastní. Ale co když bude potřeba udělat nějaké zásadní rozhodnutí jako lékařský zákrok nebo volba školy u nevlastního? Bude i mé slovo mít hodnotu, nebo mě odsunou bokem a rozhodovat budou vlastní rodiče? Pro běžný provoz jsi máma a pro důležitá rozhodnutí nejsi máma. Asi by mě hodně mrzelo, kdyby to tak bylo. A uvědomoval by si to partner? Tohle s ním budu muset předem určitě probrat.

Vždyť já vlastně ani nevím, co to znamená, být nevlastní mámou. Co se ode mě bude očekávat? Co se po mně bude chtít? A jak můžu být mámou pro své děti a třeba kamarádkou pro ty ostatní? Asi bude fajn, když jim řeknu, jak to mám já, jakou roli bych vlastně chtěla na sebe vzít.

Vůbec ani neumím představit, jak budu řešit věci ohledně dětí s přítelovou bývalou partnerkou. Budeme schopny spolu normálně mluvit, nebo budeme proti sobě poštvávat děti a tahat se, kdo bude mít u sebe děti na Vánoce?

Ano, myslím, že i přesto má smysl pokusit se spojit nás všechny do jedné rodiny. Když už nic jiného, tak aspoň budeme mít doma živo, veselo a kdokoli z nás vždycky najde parťáka na hraní. A za to to přece stojí!

A na začátek té cesty se mi k ruce bude určitě hodit tahle kniha.

Zpět na výpis